Mariánský sloup na Staromáku

V těchto dnech snad konečně bude zahájena obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Snahy o získání všech povolení trvaly mnoho let a několikrát se rozhořel boj mezi zastánci obnovy a těmi „pravými vlastenci“, pro které je tenhle sloup symbolem násilné rekatolizace a stokrát opakovaného hesla „300 let jsme trpěli“.

Kde se berou tyhle vášně, které ožívají vždy v době církevních restitucí, málem zvoleného knížete nebo třeba tohoto sloupu?

Je to nejen ten malý bolševik, kterého máme všichni pod kůži, ale celá věc začíná už u Palackého a jeho výkladu dějin. Komunistům se tento výklad náramně hodil, a tak se z husitů stali vlastně první komunardi a socha jejich jednookého hejtmana zdobila kdejaká kasárna. Ale jak to bylo doopravdy? Kdo to chce vědět, dočte se. Dnes už existují daleko objektivnější pohledy historiků na Mistra Jana a období husitských válek. Zikmund už není zrzavá liška podšitá, dokonce se dozvídáme, že měl Václav snad být ještě větší lump než jeho bratr Boleslav.

Pravda je taková, jakou napíše kronikář. Ten, kdo podává zprávu buď zvedne ruku vítězi, nebo truchlí nad poraženým. Public relations fungují i v historii!

„Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom ho vytvořit!“ Za těch 300 let, ve kterých jsme měli trpět, se z Českého království stal díky rakouské byrokracii, která se vyznačuje vysmívaným německým pořádkem, moderní stát se školami, zdravotnictvím, poštou, železnicí, průmyslem, buržoazií atd. To vše se pak stalo základem veleúspěšného Československa mezi oběma válkami. To nevymyslel tatíček, to už tu bylo!

Chápu, že se lidu příčil úřední jazyk, chápu, že ne každý české bratr chtěl být katolíkem. Přál bych disidentům sedmdesátých let dvacátého století takové zacházení, jakého se v Brixenu dostalo K.H. Borovskému.

Aniž tuší, že jsou pod vlivem komunistického dějepisu, prohlašují i poměrně inteligentní lidé, že šlechta zbohatla z mozolů rolníků a katolická církev se dopustila inkvizice. Ano, nevolnictví nebylo nic pěkného ani ve světě ani u nás a o politických procesech a mém názoru na ně snad ani nemusím psát, ale proč se neříká také, že církev provozovala špitály, školy, sirotčince, kláštery, které hospodařily a proč se nepíše o pozitivní roli většiny šlechtických rodů na našem území. Malou část našeho dluhu vůči nim napravil loni televizní seriál „Modrá krev“.

Obávám se, že se zase najde nějaký pitomec, který si oblékne nějakou hodně vlasteneckou čamaru a půjde posprejovat či pokálet i ten nově obnovený mariánský sloup. Jako ten vůl, co zorganizoval jeho stržení v roce 1918. I když v té době byl takový čin daleko pochopitelnější než dnes. Přispěl jsem na obnovu, přispěji i na vyčištění:-)