Tak jsem pravičák, no a co?

Tak si jednoho večera sedím v mé oblíbené pražské hospůdce s kamarádem, kterého vídám jen zřídka. Pijeme pivo, vychutnáváme mou oblíbenou Tullamore Dew a rozmlouváme o životě. A jak to tak bývá, dojde i na politiku...

Teď mě napadá ten typický obrázek české hospůdky, kde sedí ta elita národa, co umí skvěle poradit všem, od politiků po hokejisty na mistrovství světa. „Co to tam sedí za k*k*ty, proč to ten de*il nedal, to jsou k*eténi,“ a jiné výlevy. Ono, proč pro takové výrazy běhat až do hospody že, stačí se podívat pod tento či jiné články. Ale zpět do té naší hospůdky, k naší whisky. Ten večer jsem si trošku začal stěžovat na stávající politickou situaci. Ušetřím vás detailů, ale jednalo se o témata převážně ekonomická, protože tento obor studuji a také podnikám. K mému údivu, po kterém i ústa zůstávají dokořán, se mě ten kamarád zeptal, co mám stále s tou pravicí a levicí, a že ač se o tom i ve zprávách často mluví, to rozdělení prostě nechápe. „A ty jsi pravičák?“ „A Proč?“

Protože jsem cítil jeho opravdový zájem a především, protože mě opravdu velmi překvapilo, že jsou lidé, kteří skutečně tuší jen něco jako pravice x levice = bohatí x chudí, pokusil jsem se mu lehce nastínit to „gró“ z této problematiky a vlastně i to, proč jsem „pravičák“. Snažil jsem se být objektivní, to přísahám! Teď tedy víte, co mě vedlo k napsání tohoto článku. Třeba to nějaký nerozhodnutý prvovolič, nebo nějaký vědátor, kterým je i můj zmíněný kamarád, ocení…

Pravičáci a levičáci. Kdo je kdo a co to vlastně znamená? Víme vůbec, koho volíme, resp. jaké principy ta strana zastává? Upřímně si myslím, že spousta zapřisáhlých stoupenců, ať jednoho či druhého spektra, zná jen zkratku oné konkrétní strany a pár jejích hlavounů, kterým fandí při televizních debatách. Důležité jsou ale především hodnoty, které obě strany zastupují. Slova jako SVOBODA, SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ, JEDNOTLIVEC, ZODPOVĚDNOST jsou páteří pravicového smýšlení. Na druhé straně jsou to především KOLEKTIV, SOLIDARITA, JISTOTA a VYSOKÉ DANĚ.

Svému příteli jsem řekl, vyber si pojmy, se kterými se ztotožňuješ a přemýšlej dál. Můžeš platit vysoké daně, stát bude mít více peněz na přerozdělování a v případě nouze ti zajisté pomůže. Pokud nebudeš mít zaměstnání, stát se o tebe postará. Pokud ale budeš vzdělaný a úspěšný, stát si každý měsíc v zájmu sociální solidarity ukrojí nemalý díl z tvé výplaty, ve jménu kolektivu a celé společnosti. Bohužel neovlivníš, kde končí tvé peníze. Stát přerozděluje opravdu velké množství zlaťáků, z čehož jasně vyplývá, že dochází k větším únikům a ztrátám. Ať si každý odpoví sám na otázku, kdo lépe hospodaří s penězi. Jestli státní úředník, který ani není vlastníkem těch penízků (v ekonomii tomu říkáme „problém pána a správce“), nebo soukromník. Jestli lépe fungují státní podniky a instituce, nebo ty soukromé.

A jaké jsou klady a zápory pravicového smýšlení? Nízké daně jsou jistě kladem, ale skrývá se za nimi spoustu „ALE“. Stát má „možná“ méně peněz na přerozdělování. Napsal jsem možná, protože je i historicky dokázané (Lafferova křivka), že neplatí přímá úměra mezi sazbou daně a velikostí výběru. (častý omyl levičáků) Takový pravičák ale nemůže počítat s nějakou velkou podporou státu ve věcech sociálních. Ta zodpovědnost leží na každém z nás. Ale to je přeci výhodné. Stát nám nevezme tolik peněz a je jen na nás, jestli se za ty peníze pojistíme a budeme si spořit na důchod, nebo vypijeme o pár piv denně více. Kdo ví lépe, jak naložit s mojí výplatou, já nebo stát? Volný trh a soukromé vlastnictví jsou ty největší tahouni, kteří podle pravičáků vedou celou společnost k blahobytu. Doktrínou je pojem Adama Smitha „neviditelná ruka trhu“ tedy, že prospěch jednotlivce je prospěchem celé společnosti. Člověk je veden vlastním zájmem, chce vydělat moc peněz, ale přitom je nevědomky prospěšný ostatním. Jak? Lidé kupují jeho zboží, jsou uspokojení, jemu se daří, vydělává, firma roste a tak zaměstnává další lidi. Nezaměstnanost se snižuje a všem je dobře. Pokud jsou nízké daně, byrokracie je minimální a šikana státem je omezena pouze na nastavení základních pravidel (zákonů), můžou být takových firem tisíce.

Vzdávám se a uznávám, že už dále nemůžu být objektivní. Těžko budu ze své pozice hanit pravicové myšlení, když jej považuju za tu nejlepší možnost pro jednotlivce i společnost. Ba dokonce za jediné skutečně spravedlivé. Sociální solidarita neznamená plošně rozdávat peníze na dluh.

Tady pár krásných liberálních citátů, hovořících i o solidaritě. Je z toho snad zřejmé, že liberální smýšlení není asociální, jak tvrdí už několik let Jiří Paroubek.

Proto jsem pravičák, ač se sociálním cítěním

„Tržní hospodářství, které je nezbytné pro volnou soutěž, je samo sebou sociální, protože vytváří blahobyt pro všechny.“

„Sociální jistota je jistě dobrá a do značné míry žádoucí, ale musí vzniknout vlastní silou, na základě vlastních výkonů a vlastního úsilí. Sociální jistota není totožná se sociálním pojištěním pro všechny, není to přenesení individuální odpovědnosti každého člověka na nějaký kolektiv. Na počátku musí být vždy vlastní odpovědnost, a teprve tam, kde ta nestačí nebo selhává, vzniká závazek státu nebo

společnosti.“

„Zaopatřovací stát nechá zakrnět určité postoje, především vlastní iniciativu, bez níž sociálně – tržní hospodářství nemůže existovat. Následkem je, že není dosaženo blahobytu pro všechny, ale čím dál více lidem se daří hůř, až nakonec zaopatřovací stát není dále ufinancovatelný a vezme za své“.

„Nejvhodnějším prostředkem k dosažení sociálně tržního hospodářství zůstane soutěž, která je pilířem tohoto systému.“

„Bohatství pro všechny a bohatství prostřednictvím soutěže patří neoddělitelně k sobě. První postulát

popisuje cíl, druhý cestu, která k tomuto cíli vede“.

„Sociální dimenzí tržního hospodářství je, aby každý hospodářský úspěch, ať už vznikne kdekoli, každý prospěch racionalizace, každé zlepšení pracovních výkonů přispělo k blahu celého národa a posloužilo k lepšímu uspokojování potřeb.“

Citáty: LUDWIG VON MISES – jeden z největších ekonomů a zastánců liberalismu