Efektní, nikoliv efektivní, balíček EU aneb nesmysl z Bruselu

„ Je to stejné, jako vzít kyblík, nabrat vodu ze dna bazénu a nalít ji slavnostně na hladinu,“ tak popsal ekonom Russel Roberts z Univerzity George Masona logiku, či spíše nelogičnost, návrhů na „povzbuzení“ světových ekonomik.

Obyčejný člověk, mající strach z krize, žádá okamžité řešení. Tlačí na vládu, ať vymyslí medicínu, nalije do ekonomiky peníze nebo cokoli, hlavně rychle. A většina vlád, především těch levicových a keynesiánských, podlehne. Lid je spokojený, vidí akci, prostě se něco děje. Politici s oblibou hovoří o tzv. „finančních injekcích", jimiž chtějí ekonomiku oživit, stejně jako doktor dávající krevní transfuzi svému pacientovi. Ale zatímco doktor dodá tělu krev zvenčí (novou, která v tomtéž těle nebyla), politik ty peníze musí nejdříve někomu sebrat, aby je jinému dal. V systému tedy žádné peníze nepřibudou.

Dluh nevytváří bohatství

Asi si říkáte, co tady ten student, teprve „embryo" ekonoma, chytračí. To se všechny světové velmoci se svými miliardovými balíčky mýlí? Odpovím skromně a stroze, ano mýlí. Čím méně se do ekonomiky zasahuje, tím pro ni lépe. Ekonomika není žádný náklaďák a vláda není řidič šlapající na plyn či brzdu. Ekonomika, to jsme my občané, usilující o své cíle pomocí peněz a majetku. Pokud se vláda snaží řídit ekonomiku, řídí tedy nás, a je nebezpečné myslet si, že vláda v roli řidiče ví, co dělá. Systém je to příliš složitý. Proto nechme trh, ať si poradí sám! Ano, lze různými nástroji ekonomiku „pošťouchnout", např. monetární politikou centrálních bank, snižováním úrokových sazeb, ale uvědomme si, že svět investoval na zvládnutí krize již více jak 1,5 bil. USD, a to na dluh.

EU hodlá rozdat 200 mld. Eur těm, o kterých si myslí, že je nejvíc potřebují. Uvedu zde takový docela podstatný detail a to, že EU žádných 200 mld. nemá, že tu celou částku zaplatíme my, členské země, a zvýšíme tím zcela zbytečně své zadlužení. Kladu si otázku, jak ta naše EU vlastně ví, kdo ty peníze opravdu potřebuje. Dá je tomu, kdo bude nejvíc křičet, nebo těm, kde nejlépe zapracují lobby? A jak EU pozná, která firma za zachránění stojí? Co když do ní nalijeme své peníze a ona stejně za půl roku zbankrotuje? Prostě loterie!

EU se chová, jako kdyby už platila Lisabonská smlouva. EU totiž žádné finanční prostředky navíc nemá a jen předjímá, že je v plné výši vynaloží členské země. Nejvíce na tom budou tratit právě země, které krize až tak nezasáhla, jako ČR. Mrzí mě, že se EU vydává tímto keynesiánským směrem, kdy navíc několik nevolených úředníků bude rozhodovat o společné hospodářské politice celé unie. Myslím si, že jde o krok zpět, krok k centrálnímu plánování.

Tady bych řekl, že to EU s tou socializací hospodářské politiky trochu „přešvihla".