10 rad zdravého rozumu pro "socanského" voliče

Pro totalitní, zmanipulované a fanatické voliče levice! Čekáte snad něco více než selský rozum? Věřte nebo ne, toto desatero bylo vyslovenu již roku 1916, ale náramně nám pasuje na politiku socialistů i téměř sto let poté.

You cannot bring about prosperity by discouraging thrift.

Nemůžete dosáhnout prosperity, pokud se nebudete chovat hospodárně.

Státní dluh – nekonečný příběh. Tábory politických oponentů se navzájem obviňují a útočí na sebe grafy a transparenty typu A3 a A4, ale jedno je jasné. Určitou míru odpovědnosti sdílí jak pravice, tak levice. ČSSD je ale viníkem zcela zásadním a nelze nijak omluvit, že za 8 let vlády neskutečně zvýšila mandatorní výdaje a tvořila roční deficity na úrovni sta miliard. Takže "prožraná" budoucnost a to vše při nadprůměrném hospodářském růstu! Obsluha dluhu nás nyní stojí několik desítek miliard ročně. Sami si spočítejte, kolik nemocnic, nebo šestnáctých důchodů by mohlo být zaplaceno. Nechci se dotknout rádoby expertů typu Bohuslava Sobotky, ale už před tisíci lety byli lidé natolik rozumní, že v dobách hojnosti tvořili zásoby, aby pak v dobách zlých měli co do úst.

You cannot help small men by tearing down big men.

Nemůžete pomoci malým tím, že zničíme velké.

You cannot strengthen the weak by weakening the strong.

Nemůžete posílit slabé tím, že budete oslabovat silné.

Bohatý stát = bohatí lidé. Představa Jiřího Paroubka o vysokých daních a bohatém státu, který přerozděluje bohatství vidlemi, je zcela mylná. Aneb jak říká Miroslav Kalousek: „Z tisíce holých zadků neutvoříte nic víc než jednu obrovskou holou prdel“

You cannot lift the wage earner by pulling down the wage payer.

Nemůžete zvyšovat mzdy zaměstnanců tím, že omezíte zisky zaměstnavatelů.

Zvyšujme firmám daně, zřiďme další a další regulační úřady, diktujme firmám co a za kolik mají prodávat, klaďme jim do cesty další a další byrokratické překážky. Ony pak vztyčí prostředníček a půjdou o dům dál. Bití na tom budou opět ti „obyčejní lidé“, zaměstnanci.

You cannot help the poor man by destroying the rich.

Nemůžete pomoci chudým tím, že zničíte bohaté.

Jsem znechucen debatou na téma daní v České republice. Pokud je český národ tak závistivý, že je mu málo, aby zaměstnanec s platem kolem 100 tisíc byl de facto zdaněn 43%, tedy zbyla mu čistá mzda kolem 50 tisíc, je to národ ubožáků, pokrytců a lenochů! Takový člověk ty peníze nikde neukradl, poctivě si je vydělal jako každý jiný, a přesto dá státu 50 tisíc! Daňový ráj hadr že, Mr. Paroubek!

You cannot keep out of trouble by spending more than your income.

Nemůžete předejít malérům, pokud utratíte víc, než vyděláte.

S touto radou by souhlasil i socialisty a komunisty uctívaný John Maynard Keynes. Tento významný ekonom 20. století formuloval jakýsi protipól klasické ekonomii a stejně jako dnešní levice poukazoval na nutnost zásahů státu a různých regulací v ekonomice. Ale ani tento odpůrce liberalismu nikde ve svých dílech nemluví o neustálém zadlužování státu, ba naopak. John M. Keynes doporučoval zadlužení pouze v dobách hospodářské recese!

You cannot further the brotherhood of man by inciting class hatred.

Nemůžete podpořit soudržnost lidí podněcováním třídní nenávisti.

Česká levice třídí českou společnost na ty „obyčejné“ a na zloděje. Ano, u nás bohužel neexistují bohatí lidé zásluhou vlastní píle, práce a tvořivosti. Poslední dobou často slýchám také o nenávisti mladých k seniorům, především v souvislosti s klipem Mádla a Issové. Vážení nepochopivší, tady přeci vůbec nejde o starobní důchody současných důchodců, ty si mohou v klidu dožít a užít tento ač skromný, tak alespoň nějaký příspěvek od státu. Upřímně, nechtěl bych být čtyřicátníkem, který si nezačal včas spořit na důchod. Pokud jde o výši daní, to Paroubek stále ukazuje do Německa či Skandinávie, ale pokud jde o reformu důchodového systému, ta prý není potřeba, ačkoliv jsme absolutní raritou v celé, nejen západní, Evropě a ujíždí nám vlak.

You cannot establish security on borrowed money.

Nemůžete budovat jistoty na vypůjčených penězích.

Jistoty, ústřední heslo ČSSD. Jak příznačné, že všechny jistoty budované socialisty za 8 let jejich vlády byly na sekyru! Obyčejný člověk nemyslí, proto mu 2 miliardy na 13. důchod přijdou jako drobné, ale to že v průběhu 20 let, i přes náš zatím výborný rating, zaplatíme skoro 6 miliard (tedy 4 miliardy v trapu) to je obyčejnému člověku jedno.

You cannot build character and courage by taking away men’s initiative and independence.

Nemůžete budovat charakter a odvahu odstraněním iniciativy a nezávislosti.

Proč strašit návratem komunistů, když svoboda dostává pěkně za uši od „komunistů light“, oranžových? Policisté a kriminalisté v civilu hlídají meetingy ČSSD a lustrují klidně přihlížející oponenty. „Překabátník“ Ráth vyhrožuje tu školám, tu nemocnícím, tu jiným ústavům likvidací, zavřením a problémy. Veřejná kritika svobodných projevů a označování bloggerů za duševně choré lidi, centralizace moci, sport ovládaný státem… a co bude dál? Vedoucí úloha ČSSD?

You cannot help men permanently by doing for them what they could and should do for themselves.

Nemůžete pomoci lidem, pokud za ně budete dělat to, co by mohli a měli dělat sami.

„Sociální jistota je jistě dobrá a do značné míry žádoucí, ale musí vzniknout vlastní silou, na základě vlastních výkonů a vlastního úsilí. Sociální jistota není totožná se sociálním pojištěním pro všechny, není to přenesení individuální odpovědnosti každého člověka na nějaký kolektiv. Na počátku musí být vždy vlastní odpovědnost, a teprve tam, kde ta nestačí nebo selhává, vzniká závazek státu nebo společnosti.“ LUDWIG VON MISES

Reverend William John Henry Boetcker (1873–1962) byl nejen duchovní vůdce a inspirující podněcovač myšlenek, ale i jeden z předchůdců dnešních úspěšných motivačních řečníků. Narodil se v Hamburku, ale v mládí se přestěhoval do USA. Proslavil se deseti zásadami, které se vesměs překládají jako Deset zásad zdravého rozumu. Tyto zásady se mnohokrát opakují, použil je i Ronald Reagan ve svém projevu na republikánském sjezdu v roce 1992 v Houstonu.

Rev. William John Henry Boetcker (nejspíš v roce 1916)