Zkouška ohněm - čtěte až dokonce!

Vpředvečer Květné neděle dávali na Nově zajímavou  novou  českou verzi anglo-německé koprodukce Rivalové (Rush), zakončenou jako obvykle na vteřinu se prokmitnuvšími a utrženými titulky českého znění.

Snad ji tedy vyrobilo  Studio Audiotech pro Cet 21 s.r.o. 2016, dialogy a režie Mikuláš Pánek, zvuk Petr Kočík. Výsledek určitě stojí za rozbor. Na pestrém mezinárodním a mnohojazyčném pozadí se odehrává koprodukční příběh Angličana a Rakušana. V anglické verzi jsou německé, resp. rakouské dialogy ponechány v originálu a titulkovány. (V německé to je možná naopak.)

Pro zvukaře to znamená propojit čistě a neznatelně  pasáže, které plně přebírá z originálu s pasážemi, kde k mezinárodnímu pásu dodává české zvukové stopy. Což bývá oříšek! Petr Kočík se s ním vypořádává s dobře,  režisér pracuje s tím, čemu jsem kdysi říkali "pěna sboru" - s malými charakteristickými roličkami (novináři, diváci), které zaznívají sólově  z (v mezinárodních pásech dodané)  atmosféry - minimalisticky a účelně.

Sotva na jednom, nejvýš dvou místech tuší velmi kritické ucho zradu, většinou se ten nesnadný úkol - dosáhnout citového zapojení sboru, emoční uvěřitelnosti epizod -daří. Za opravdu promyšlené a zdařilé  pokládám i zpracování postavy (postav) komentátora. Pánek neupadl do pasti příliš detailního a popisného "zčešťování" proplétajícího se jazykového balábile, komentátor (kdo? Zbyšek Horák? - zasloužil by si jmenovité uvedení) se pohybuje právě - a bravurně - na hraně civilně profesionální (mám chuť říci "noblesní") uměřenosti, má výtečnou výslovnost, prostředkuje nám porozumění a zároveň nás vtahuje do emoce.

V dobře vážené a citlivě zachovávané rovině jsou vedeny i hlasy mimo obraz. (Zase - kdo tu byl vypravěčem? To není nedůležité!) Při méně kvalitním výkonu jsme se mohli nadít jen barevných obrázků autíček, v této české verzi se neztratil ani přesah příběhu.

Ale! Mám tu dvě ale!!

1/ Dialogy obstály po technické stránce, jako celek neoslnily. Doslovného překladu se držící věty - cituji:- "James šel zpátky do domu zavolat si" - "on je tím, pro co jsme do toho šli",  "Ten vítr, co cítíš, jsem já .."- už snad dnes nemají místo ani v hodinách středoškolské angličtiny. Slovní hříčky, které hrají důležité místo v dialogu obou rivalů, moc neoslnily. Trochu více vynalézavosti a hravosti, prosím!

K zažitým formulím "snažil jsem se ti napsat" a "řekni cokoliv" si dovolím poukázat na české sloveso "chtíti". "Chtěl jsem ti napsat" a "říkej si, co chceš" - nebo podobně - zní přece z té české herecké huby lépe. A je to taky klišé, samozřejmě, dialogy se valnou většinou skládají z klišé - ale proč by to v české verzi neměla být klišé česká?

2/ K té herecké hubě: Libor Bouček se mi v roli Jamese Hunta moc líbil. Měl charisma a techniku, vytvořil postavu a věřila jsem mu. Nicki Laudové tam byli dva: rakouský (jenž mluvil v originále a byl titulkován) a český. Nesplynuli spolu. Byla to zajímavá příležitost porovnat a přemýšlet. Rakušan byl uzavřený, těžkopádný, protivný asi, ale někam směřující chlap. Michal Holán byl proti němu hošík vysokého chlapeckého hlasu, jakési pubertální "divnosti" a vzdor vysoké technické obratnosti nevelkého hereckého talentu. Nebylo to šťastné obsazení. Možná má kořeny v ne zcela brilantním pochopení textu.

Hunt nazývá Landu opakovaně "krysou". Krysa je v našem pojetí něco malého, pištivého a křiváckého. Angličan vnímá své "rats" jinak. Viz třeba - nečetli jste v dětství Žabákova dobrodružství? "Ó ty statečná a věrná kryso, rozplývá se tam Žabák, a je to na hraně, protože "krysa" je česky rodu ženského a anglicky je to spíš "starý kámoš z přístavu, lodník do nepohody..". No nic. Uvádím to sem jen proto, že se snažím... Ale ne, tak ne! RÁDA BYCH OBRÁTILA VAŠI POZORNOST K TOMU, že literární příprava české verze je vlastně docela komplikovaná věc.