Vážení lékaři

,snad mi prominete, že se na Vás obracím, ale nedá mi to. Ve svém minulém blogu jsem prezentovala svůj názor, že dojde k rychlé dohodě, protože to tak zkrátka být musí v zájmu všech zúčastněných stran, ale bohužel zjišťuji, že v České republice zkrátka zdravý rozum nevládne.

Akci DO jsem ze začátku považovala za projev nevkusu a pohrdání lékařů pacienty. Nejde o požadavky, jež jsou pochopitelné a oprávněné, ale o formu, kterou jste zvolili stylem po nás potopa. Jistě by jste našli lepší pochopení u veřejnosti, kdybyste nedávali všem, byť i jen váhavým oponentům přívlastky typů zlodějů, podplacených,atd. Jestli je pro vás člověk, který vyjadřuje rozdílný názor nepřítel, tak potom je domluva těžká. Značí to velmi radikální smýšlení a s obecnou představou lékaře neslučující se chování. Vím, že to neplatí pro všechny účastníky akce, ale to radikální křídlo by se mělo nad sebou zamyslet, jinak by ani neměli čekat, jak dopadnou vyjednávání, a rovnou si najít práci jinde, protože nebudou spokojení nikdy.

Postupně jsem však vzala tuto akci na milost, i když výhrady zůstávají, a to z důvodu toho,  že upozornila na četné problémy ve zdravotnictví, které se opravdu dlouho neřešily a které jsou časovanou bombou, ale nikdo neměl odvahu je řešit, protože je vždy politicky problematické lidem vysvětlit, že ta nemocnice je ztrátová a musí se omezit její provoz nebo se transformovat. Nyní ale všichni vidí, že situace je neudržitelná, takže reformy projdou mnohem snáze. Míchat ideologii do zdravotnictví je zkrátka blbost. Tohle všechno byl jediný důvod, proč DO nezatracuji. Rozhodně mě neokouzlili pánové odboráři a jejich argumenty, protože nejsem přesvědčena o jejich nezištnosti, ale jedině její důsledky ohledně obratu smýšlení ředitelů, veřejnosti a některých politiků opozice, kteří konečně začali rozumně uvažovat a dá se s nimi dohodnout na nutných krocích. Ano vím, že platy jsou tragické, ale myslím, že jste dali jasně najevo, že do budoucna se na platy musí myslet, jinak dané zařízení končí.

Teď ale k tomu, proč tohle celé píši. Veškeré návrhy od ředitelů nebo od MZ jsou odmítány kvůli nedůvěře v management a politiky. Chápu, že máte špatné zkušenosti, ale pokud je ministr, který se doteď těšil vynikající pověsti, považován za lháře, tak si to asi bere osobně. Takže je negativně naladěn a každý návrh protistrany, který považuje za urážející, ho naštve. Návrh takovy býtnemusí, ale pan ministr to zjevně tak vnímá. No lékaři zase nevěří nikomu a na rovinu neumí vyjednávat(ano urazit protistranu, když od ní něco potřebuju, je hodně blbý nápad, ať si o ní myslím cokoli). To je patová situace. Spor se stal osobní a to je hodně špatná správa pro občany. Takže pokud se má něco povézt vyjednat, je nutno změnit vyjednávače na obou stranách. Bohužel daní protagonisté se tohoto privilegia asi nebudou chtít vzdát. Celá tahle situace svědčí o neprofesionalitě těchto lidí. Je asi moc chtít po obou stranách, aby odložili emoce stranou, protože vždycky to jedna ze stran nevydrží. Navrhovala bych Václava Moravce jako moderátora jednání. V neděli prokázal, že umí obě strany zkrotit.

A na závěr mám pro Vás jeden námět k zamyšlení. Když dělám pro někoho, kdo mi slíbí vyšší plat a já předpokládám, že za tři měsíce mi ten plat zase sníží, tak má vůbec smysl se vracet? Dá se pochopit, že ministr nemůže dohlédnout do všech koutů,a tudíž chcete garance, ale když Váš ředitel slíbí peníze a vy mu nevěříte, tak je něco hodně špatně. Nebudu říkat co, protože to nevím. Když vezmu argument pana Hegera, že když dá peníze do tabulek, stejně vám ředitelé můžou vzít osobní ohodnocení, tak prostě nějakou elementární důvěru ve své nadřízené musíte mít, jinak není řešení. Potom opravdu nezbývá, než poděkovat a odejít, ale nadobro. To není ve zlém, to bych udělala já, kdybych nemohla v práci věřit, že to, co se řekne, také platí.