Protože jsem studentkou farmacie, prostě nemohu nereagovat na článek zveřejněný v pátek 9.7.2011 ohledně testu lékáren. V toto článku se pokusím vysvětlit některé neduhy, aspoň jak je vidím jako studentka farmacie a zároveň jako dcera lékárnice (dnes je však mamka již několik let v důchodu).
Ani nevím, kde začít. Tak asi tím, že farmaceutický asistent dnes musí mít VOŠ a před několika lety nahradil dřívějšího laboranta, kterému tehdy stačila maturita, ale z oboru lékarnický laborant/ka. Takže dnes ještě laborantky najdete, ale to jsou ti, kteří studovali dříve. To aby nedošlo k mýlce, že v lékárně najdete obyčejné prodavače. Kdokoli zachází s léky, musí mít patřičnou kvalifikaci. Je to dokonce ještě přísnější než např. v Itálii, kde se momentálně nacházím na studijním pobytu. Tam takzvaný technik nemusí mít odbornou kvalifikaci a defakto se stará o sklad. U nás můžou být jediné nekvalifikované osoby v lékárně maximálně uklízečka nebo účetní, a ty s léky nesmí manipulovat. Je fakt, že redakce už vydala prohlášení, ve kterém se omlouvá, ale i tak je neuvěřitelné, s jakou neprofesionalitou pracovala paní redaktorka. To jí opravdu nenapadlo zeptat se kteréhokoli lékárníka nebo asistenta, který by jí bez pochyby případný rozdíl vysvětlil, nebo jednoduše se podívat na internet? Na tomhle článku je jasně vidět, že deníky by se měly radit s konzultanty v příslušných oborech a dávat jim články k revizi. Takhle se totiž píšou blbosti. Jestli chcete urazit lidi pracující v lékárně, nazývejte je prodavači, a je jedno jestli jsou to vysokoškoláci nebo středoškoláci.
Teď ale k meritu věci. Proč někteří pracovníci nereagovali správně. Protože je k tomu nikdo nevedl. Dnes sice funguje systém celoživotního vzdělávání, ale to je jen v posledních cca 8-10 letech. Předtím prostě lékárník vystudoval školu, případně si udělal atestaci, pokud chtěl, a normálně pracoval desítky let až do důchodu. Samozřejmě nezapomněl všechno, ale jak už to bývá, zapomenul toho hodně. A proč toho často hodně zapomenul? Protože ty znalosti ze školy nepoužíval. Ale kdybyste se těcto lidí zeptali, jak např. funguje živočišné uhlí, tak zajisté odpoví správně. Problém však je, že ty svoje znalosti plno lidí neumí používat v praxi. Pak si vlastně neuvědomí, že s uhlím se nesmí brát jiné léky,protože zkrátka o tom nejsou zvyklí přemýšlet. Tento problém je dnes již vyřešen na školách a to tím, že se zavedl před několika lety předmět Farmaceutická péče, který je právě zaměřen na to, aby znalosti nabyté v odborných předmětech, byli studenti schopní využívat v praxi. Proto právě obory jako farmacie nebo medicína a jiné nejde studovat dálkově. Nejde o to, kolik se toho člověk musí naučit, ale o to aby se toto kvantum informací naučil používat.
Co se týče dalších otázek, tak to, že paralen a panadol mají stejnou účinnou látku, tak to opravdu nechápu ani u těch laborantek, to snad ví úplně každý. Jediná omluva snad je, že si myslely, že je to do zásoby nebo pro různé lidi. Co se týče kombinace warfarinu s ibuprofenem, tak tohle bych věděla, ale jiné věci třeba ne. Každopádně v případě warfarinu bych zkontrolovala všechny užívané látky, protože neznám účinnou látku, která by měla víc interakcí. Musím uznat jako pozitivum článku, že teď už tuto chybu snad nikdo neudělá.
Podle mého názoru se však situace bude bude zlepšovat, ale vždy záleží na jednotlivých lidech. Každý pracovník lékárny si musí vybrat, zda chce být veřejností vnímán jako podavač krabiček anebo jako odborník, který kvalifikovaně poradí pacientovi. Pokud ale chce být vnímán jako odborník, musí s lidmi komunikovat a svoje vědomosti používat. Ale chce to trochu tréninku. Jako v každém oboru jsou zde lidé, kteří berou svoji práci poctivě, a jsou zde lidé, kteří ji tak poctivě neberou. Tak je to zkrátka všude.
P.S. Pokud někoho zajímají reakce odborné veřejnosti, nechť se podívá na web České lékárnické komory www.lekarnici.cz. Docela zajímavé počtení svědčící o profesionalitě žurnalistů.
