"Eternal Sunshine of the Spotless Mind"
Vzpomínáte na „snadné řešení“ tak sugestivně vykreslené ve filmu s poetickým názvem: „Eternal Sunshine of the Spotless Mind“? Na možnost nechat si vymazat části paměti, které jsou spojeny s událostí, na kterou chceme zapomenout, abychom mohli bez balastu minulosti začít znovu? Jak lákavá představa, ráno se probudím a nebude mně naskakovat pořád stejná smyčka, pravda někdy lehce modifikovaná, ale ve své podstatě stejná. A já vstanu a nebudu poznamenaná a ublížená a zraněná, budu šťastně nevědomá… Krása. Při sledování toho, jak hlavnímu hrdinovi mizí části paměti, jsem se ale zároveň s ním vyděsila, že bych mohla přijít i o něco důležitého, nemyslím příjemného nebo krásného, ale jen důležitého. O svůj vlastní prožitek, o obtisk v mojí mysli, ne o zkušenost, ze které bych se mohla poučit, abych příště „nedělala chyby“. Celý ten popisovaný proces bych nazvala „lobotomií vzpomínek“, jako bychom chtěli vládnout našemu duševnímu světu a rozhodovat, co je dobré a co špatné, provést selekci a „odpad“ definitivně odstranit na smetiště.
Vidím ho před sebou, smetiště myšlenek, které nikdo nechce, ležely by tam vedle sebe nejkrásnější i nejsmutnější chvíle z našich životů, na jedné velké hromadě, ze které by se kouřilo… popel a prach… nabízí se otázka, jde vzpomínka aktivně zničit? Podle mého musí nebo by spíše měla postupně vyhasnout, přebolet, ztratit svou sílu. Jakoby sama usoudila, že je čas poodejít… Abychom se po čase nemuseli postavit do dlouhé fronty před skládku a nehledali v těch doutnajících zbytcích esenci, co tvořila naši duši. A potom bychom se připojili ke skupinám odcházejících, ruce až po lokty zašpiněné sazemi, se zoufalým výrazem beznaděje. Mohli bychom se vrátit ke svým novodobým mágům, šamanům, exorcistům našich „nezdravých“ představ a ptát se jich, proč je nám špatně, když jsme se všeho „špatného“ zbavili. A odpověď je tak smutně prostá, s tím špatným se ztratilo i to dobré a jedno bez druhého prostě být nemůže…
Ve jmenovaném filmu, v čekárně na tuto formu „terapie“, seděla paní, v očích slzy a na klíně psí misku, obojek a buvolí kost. Někdo by se pousmál nad skutečností, že i vzpomínky na psa mohou obsahovat takovou sílu. Já můžu pracovat s vlastní zkušeností. Své psí vzpomínky bych nikdy nechtěla odevzdat, unesu tu bolest spojenou se ztrátou, protože zároveň s ní zde odpočívají obsahy velké krásy, řekla bych krásy nesmírné… Senzi ležící v heřmánku, vlhký dotek jejího čumáku, teplý, hnědý pohled, vlnivý pohyb, jednoznačná oddanost… a k tomu patří i její poslední štěknutí, chladnoucí tlapky a nakonec i hlína, která ji jednou provždy zakryla. Ale já ji ve svých představách vidím před sebou, znovu si užívám těch letmých okamžiků, kdy jsme mohly být spolu, cítím bolest, cítím život… Jsem tím „poskvrněná“, hořko-sladce. Jsem.
„Co Tě nezabije, to Tě posílí“. Hodně nadužívaný aforismus, jehož autorem je Friedrich Nietzsche. Nestojím o své bolestné zkušenosti, o ztráty spojené s pocity beznaděje, nestojím o ně. Ale pokud se jim budu snažit porozumět, pokud je podržím ve vědomí a nebudu je násilím vyhánět ven, zjistím, že co mě nezabije, to mě promění…
Zdenka Obrová
K čemu je dobrá viróza
Prvoplánově viróza samozřejmě k ničemu dobrá není. Díky ní utratím v lékárně nemalé peníze za iluzi, že mě vyléčí vitamíny, kapky, sirupy proti kašli a zázračné tablety roztodivných názvů, které rozpuštěné v horké vodě
Zdenka Obrová
Požehnání nebo pohroma?
Za devatero horami a devatero řekami žil mladý muž se svým starým otcem. Jeho největším potěšením byla jízda na koni. Trávil s ním veškeré dny, vyjížděli za každého počasí.
Zdenka Obrová
Svět podle Kocourka
Sebrala jsem ho z ulice, kde pravidelně sedával uprostřed silnice se svou mourovatou sestrou a nevědomě čekali na smrt. Mohlo mi to ledacos napovědět o jeho povaze, ale nebrala jsem tyto signály vážně.
Zdenka Obrová
Každá sedmá vlna...
Emmi a Leo jsou zpátky. O pár měsíců starší, o něco těžší ztrátou, kterou si navzájem způsobili, ale také prvoplánově rozhodnuti, vést si vlastní naplněné životy. Proč si tedy pořád píší?
Zdenka Obrová
Ranní time management
Probouzím se ve čtvrt na sedm, potmě se snažím dojít do koupelny tak, abych nešlápla do nějaké louže, ne-li do něčeho horšího. Obleču se co možná nejrychleji, aby nepřibyla další... Nestihla jsem to.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Partneři z Francie vsadili každý sám podobná čísla, miliony vyhráli oba
Jako o mimořádně vzácném případu hovoří experti o výhře ve francouzské loterii, ve které uspěli muž...
Vypadá to jako plakát k hororu. Brity vyděsil rudý portrét Karla III.
Značnou pozornost vzbudil portrét, který si nechal vyrobit britský panovník Karel III. Dílo malíře...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Americkým Houstonem se prohnala mohutná bouře, vyžádala si čtyři oběti
Nejméně čtyři lidé přišli o život při silných bouřkách, které se ve čtvrtek přehnaly přes město...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 774x
dveře, co vždy v pravou chvíli,
otevřou se do pohádky,
to bychom se nezlobili...