Je vysoce pravděpodobné, že soudci či státní zástupci se budou zmrazení svých platů bránit i letos, a budou přitom spoléhat na to, že Ústavní soud opět rozhodne v jejich prospěch.
Na svém prosincovém zasedání rozhodla vláda premiéra Petra Fialy, že v rámci nutnosti šetřit výdaje státu se na letošní rok zmrazí nejenom platy státních úředníků, ale i všech ústavních činitelů včetně politiků. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který příslušný návrh připravil, tento krok před novináři okomentoval slovy: „Musí být solidarita i z naší strany.“ (viz odkaz zde)
V řadě českých domácností nepochybně nezůstalo nejedno oko suché poté, co lidé ve sdělovacích prostředcích uslyšeli tato dojemná slova předsedy KDU-ČSL. Je totiž nepochybně správné, když jdou v ekonomicky složitých časech politici ostatním občanům příkladem a ukážou jim, že i oni jsou ochotni se v rámci snižování vysokého rozpočtového schodku uskromnit. Bylo by to moc hezké, pokud by ovšem i u tohoto gesta nového vládního kabinetu nebylo několik ale…
Nejenom mně asi přišlo zvláštní, že všichni politici stávající vládní koalice najednou tak rychle otočili poté, co v říjnu loňského roku Senát, v němž mají vládní strany většinu, smetl ze stolu návrh předchozí Babišovy vlády (který předtím úspěšně prošel Poslaneckou sněmovnou), podle kterého se měly platy českých politiků zmrazit na celých pět let. Prý šlo ze strany Andreje Babiše o populistické předvolební gesto, které by stejně státní kase ušetřilo jen zanedbatelnou částku, argumentovali tehdy někteří. Proto mi přijde trochu divné, že nyní už něco obdobného populistickým gestem není a dle prohlášení řady členů Senátu v čele s jeho předsedou Milošem Vystrčilem z ODS jsou ochotni pro nový návrh zvednout ruku.
Je samozřejmě pravdou, že rozdíl mezi Horní parlamentní komorou neschváleným Babišovým návrhem a nynějším Jurečkovým je v tom, že dle toho druhého mají být platy politiky zmrazeny jen na jeden rok. Ovšem je tam i druhý, dost možná významnější rozdíl: zatímco návrh Babišovy vlády se měl týkat jen politiků, ten nynější má zmrazit mzdy všem ústavním činitelům, tedy mimo jiné i soudcům a státním zástupcům. A v tom je dost možná takzvané jádro pudla…
Ten, kdo sleduje dění na české politické scéně již delší dobu, si totiž nejspíš pamatuje, jak to většinou dopadlo, když politici chtěli nějakým způsobem seškrtat platy soudců a ti se následně obrátili na Ústavní soud. Pro ilustraci zde uvedu několik příkladů:
V roce 1999 Ústavní soud zrušil část zákona o odejmutí takzvaného čtrnáctého platu za rok 1998, která se týkala soudců. „Nezávislost soudců patří k základním atributům demokratické společnosti, a tato nezávislost musí být vyjádřena i v materiálním ohledu,“ prohlásil tehdy ústavní soudce Vladimír Čermák.
V roce 2003 Ústavní soud vyhověl návrhu soudců obecných soudů a vrátil jim 13. a 14. plat za druhé pololetí roku 2001 a rok 2002. „Redukci platů soudců lze připustit jako výjimečné opatření. Ovšem rozhodně nemohou být dány platy soudců k dispozici vládě, aby o nich rozhodovala podle svých představ,“ uvedla tehdy soudkyně Eliška Wagnerová.
V roce 2010 Ústavní soud zrušil čtyřprocentní snížení platů soudců. Změna zákona dopadla na mzdy soudců obecných soudů na začátku ledna 2010 a měla platit do konce roku. Ústavní soud navázal na své starší nálezy, podle nichž musí být soudcovský příjem stabilní a nesnížitelnou veličinou.
(Výčet všech rozhodnutí Ústavního soudu k otázce soudcovských platů je možno nalézt na stránce České justice zde.)
S ohledem na tyto zkušenosti si proto určitě někteří lidé kladli otázku, zda i nynější Jurečkův návrh neskončí žalobou u Ústavního soudu a kvůli jeho verdiktu tak k žádnému zmrazování mezd ústavních činitelů nedojde. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek během minulého týdne na tohle téma nicméně prohlásil, že věří v pochopení ze strany soudců a žalobců pro chystané plošné zmrazení platů a že budou solidární s ostatními ústavními činiteli.
Že jeho důvěra v solidárnost ze strany soudců byla nejspíš slepá, se však ukázalo již během tohoto týdne. Dle včerejšího článku na serveru Novinky.cz totiž se zmrazením platů nesouhlasí jak předseda Soudcovské unie Libor Vávra, tak i předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Druhý jmenovaný na dané téma konkrétně sdělil: „Máme zde bohatou judikaturu Ústavního soudu. Ten řekl, že pokud se plošně všem sníží či zmrazí platy, tak není důvod z toho vyjímat soudce. Ale pokud to není plošné a jde jen o vybrané skupiny, kterým se ubírá, tak soudci by neměli být mezi nimi. Jestliže by se tedy zmrazily platy jen politikům a soudcům, tak je to v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.“ Je tedy vysoce pravděpodobné, že soudci či státní zástupci se budou zmrazení svých platů bránit i letos, a spoléhají přitom na to, že Ústavní soud opět rozhodne v jejich prospěch.
Je proto otázkou, zda členové Fialova kabinetu byli při schvalování návrhu na zmrazování platů příliš naivní, nebo šlo z jejich strany o promyšlený tah. Pokud totiž celá kauza skončí tak, že většina poslanců i senátorů sice pro zákon ruku zvedne, ovšem Ústavní soud ho posléze smete ze stolu, pak budou moci svým voličům říct: my jsme se uskromnit chtěli, ale jak vidíte, bohužel to nešlo…
