Více něž moderní stranu 21. století mně Piráti stále více připomínají „béčko“ TOP 09

Jsou Piráti moderní politickou stranou, lákající především mladé a vzdělané voliče, nebo je to partaj, stále více jdoucí ve šlépějích Kalouskovy TOP 09?

Před dvěma lety se Pirátská strana poprvé dostala do Poslanecké sněmovny. Od voličů tehdy dostala 10,79 % hlasů, což znamenalo zisk 22 poslaneckých mandátů. Díky tomu se do povědomí veřejnosti kromě již dříve známého předsedy strany Ivana Bartoše dostali i někteří další politici z této netradiční strany, jako například Jakub Michálek, Mikuláš Ferjenčík či Olga Richterová, a strana postupně získávala na popularitě. Což se projevilo například při úspěchu Pirátů v loňských komunálních volbách v hlavním městě (lídr jejich kandidátky Zdeněk Hřib se navíc stal pražským primátorem) či ziskem 13,95 % hlasů při letošních volbách do Evropského parlamentu. V aktuálních předvolebních průzkumech většiny agentur pak Piráti obvykle svádí boj o druhé místo s ODS. 

Byť jsem Piráty nevolil, jejich vstup na českou politickou scéně jsem před dvěma lety vcelku uvítal, neboť cíle jejich programu například v oblasti vzdělávání, sociální politiky či justice mi přišly sympatické. A také mi připadalo, že tato poněkud netradiční strana, která sama sebe charakterizuje jako moderní politickou stranu 21. století, je určitě lepší variantou v porovnání například s TOP 09, KDU-ČSL či ODS. Po necelých dvou letech jejich působení ve vrcholné politice však o tomhle začínám stále častěji pochybovat, protože Piráti mi naopak začínají stále více připadat jako „béčko“ Kalouskovy či Pospíšilovy TOP 09. K čemuž mě svádí především řada jejich počinů z poslední doby.

Koncem března mě například lehce šokoval nápad pražských zastupitelů za Piráty, aby se s pomocí elektroměrů v Praze kontrovaly prázdné byty, které by následně byly více zdaňovány. Opravdu pikantní nápad, zejména v souvislosti s tím, že ve svém programu, zveřejněném na webových stránkách, mají Piráti jako jeden z hlavních bodů uvedeny obranu svobody občanů a právo na soukromí (viz odkaz zde).

Že hlavní náplní Pirátů začíná být (po vzoru dalších stran z takzvaného Demokratického bloku) kritika současné vlády, především pak premiéra Andreje Babiše, bych ještě bral – to k opoziční straně tak nějak patří. Ale že Bartoš a spol. při tomhle svém boji proti vládě využívají i Bruselu, aktivně apelují na evropské orgány, aby u českého premiéra prošetřovaly podezření na střet zájmů, a dokonce podávali na Evropskou komisi žalobu kvůli nečinnosti v této věci (viz odkaz zde), to už mi přijde jako trochu silná káva. To už totiž začíná připomínat nechvalně známé doby, kdy někteří čeští či slovenští politici jezdili na druhé žalovat pro změnu do Moskvy.

Jako poslední počin Pirátů, který mě lehce šokoval, byl jejich souhlas s nápadem německého ministra vnitra Horsta Seehofera, aby se některý z příštích sudetoněmeckých sjezdů uskutečnil na území České republiky. Zvlášť, když něčemu takovému je ze současných českých parlamentních stran kromě Pirátů nakloněna pouze KDU-ČSL, a dokonce i TOP 09 vzkázala ústy svého místopředsedy Miroslava Kalouska, že na něco takového doba ještě nedozrála.

Takže mé tvrzení z titulku tohoto článku, že se Bartoš a spol. stávají jakýmsi „béčkem“ TOP 09, je možná trochu nepřesné. Jednak totiž Piráti v předvolebních preferencích nad TOP 09 výrazně vedou (TOP 09 se v nich obvykle pohybuje na hranici volitelnosti), ale dokonce v poslední době „Topku“ výrazně trumfují i v některých aktivitách…