V českém fotbale je video absolutně zbytečnou věcí

Patří video do fotbalu či nikoliv? A je férové, když se v nejvyšší české fotbalové lize používá jen při některých zápasech? Na tyto i další otázky se pokusím odpovědět v mém dnešním blogu.

Po zavedení videa ve fotbale se volalo spoustu let. Je to však skutečně nástroj, který v nejpopulárnější míčové hře vždy zajistí spravedlivější rozhodování? Myslím si, že po víkendových zápasech naší nejvyšší fotbalové ligy o tom většina fanoušků nejspíš přesvědčena není (pokud se tedy nejedná o fanoušky pražské Sparty nebo plzeňské Viktorie).

Těm, kteří nesledovali včerejší fotbalové derby mezi odvěkými pražskými rivaly Spartou a Slavií, na úvod stručně popíši, co se při zápase přihodilo. Běžela 10. minuta zápasu, slávistický záložník Hušbauer jde sám na brankáře Sparty Nitu, udělá mu kličku a následně po zákroku Nity, který zasáhne jeho nohu, padá na zem. Hlavní rozhodčí Hrubeš ukáže na značku pokutového kopu a brankáři Sparty uděluje žlutou kartu. Zápas sleduji na programu O2 Sport a při zpomalených televizních záznamech dávám rozhodčímu jednoznačně za pravdu (podotýkám, že nejsem fanouškem ani Slavie, ani Sparty), dokonce se domnívám, že gólman Sparty mohl za faul při vyložené šanci místo žluté karty rovnou obdržet i kartu červenou. Rozhodčí jde ještě zkontrolovat situaci na video, vrací se na hřiště a pak k mému velkému překvapení odvolává jak penaltu, tak i žlutou kartu pro brankáře Nitu, a naopak ji uděluje Hušbauerovi za údajné simulování.

Názorná ukázka toho, že je video ve fotbale zcela potřebné a pomáhá ke spravedlnosti v situacích, které by bez jeho použití rozhodčí mylně vyhodnotil? Chyba lávky! Sudí Hrubeš totiž po zápase přiznal, že penalta se pískat měla: „Ze dvou dostupných záběrů nebylo na videu poznat, že by došlo k podražení. Ale po utkání jsem viděl záběr, který jsem pro tu situaci bohužel neměl k dispozici. A na něm bylo vidět, že k podražení Hušbauera došlo a pokutový kop měl být nařízen.“  (viz odkaz zde)

Pokud by tedy video při zápase k dispozici nebylo, byla by správně nařízena penalta. A v případě, že by ji slávistický exekutor proměnil, dost možná by zápas místo remízy 1:1 skončil vítězstvím „sešívaných“ a jejich náskok na čele tabulku před druhou Plzní by nebyl pětibodový, ale sedmibodový. Navíc by se kvůli pauze, potřebné pro prozkoumání videa, nemusel poločas nastavovat o 8 minut (rozhodčí totiž během prvního poločasu zkoumal ještě jednu situaci, zavánějící penaltovým faulem, ani v druhém případě však proti Spartě penaltu nepískl). Kritici možná namítnou, že šlo o ojedinělou situaci a není kvůli tomu třeba rušit video, které jinak pomáhá k větší spravedlnosti. Jenže den předtím nepomohlo ke spravedlnosti ani při jiném zápase Fortuna ligy mezi Viktorií Plzeň a Baníkem Ostrava. Vítězný gól Plzně padl z ofsajdu, video přitom na zápase k dispozici bylo. Jenže hlavní rozhodčí se na něj po zmiňované situaci podívat nešel, neboť videorozhodčí mu k tomu nedali pokyn – i oni tvrdili, že dle záběrů, které měli k dispozici, nešlo situaci věrohodně posoudit…

Takže si to shrňme: video se sice v nejvyšší české fotbalové soutěži používá, nikoliv však ve všech zápasech, ale zpravidla jen v zápasech, v nichž hraje Sparta, Slavia či Plzeň. A ani tam dle výše popsaných případů (ono by se jich našlo více i z dřívějších kol, ale nechci text článku zbytečně moc natahovat) ke spravedlnosti vždy nepomůže, neboť úroveň dostupné techniky zřejmě není na stoprocentní úrovni, při posuzování videozáznamů navíc hraje roli i lidský faktor. A i po zavedení videa nikterak neutichly hlasy ohledně toho, že česká liga není řízena férovým způsobem, spousta fanoušků je stále přesvědčena, že se především Spartě a Plzni "připiskuje". Z výše uvedeného mi proto vychází, že video by se ve fotbale mělo používat pouze při posuzování toho, zda míč při gólu přešel brankovou čáru či nikoliv. Při posuzování penaltových situací naopak někdy nadělá více škody než užitku.