Trvající problém s rouškami: kdo se snaží uhrát politické body a kdo naopak účinně pomáhá?

Ačkoliv by v současné situaci bylo nejrozumnější, kdyby zcela ustaly politické šarvátky a všichni politici táhli za jeden provaz, realita je občas jiná.

Zatímco ještě během minulého týdne bylo spíše vzácností potkat na ulici člověka s rouškou na tváři (aspoň tedy u nás na jihovýchodní Moravě), dnes už je tomu zcela jinak. Když jsem dopoledne vyrazil na nákup základních potravin, i v menším obchodě, kde ještě před několika dny neměly roušky ani prodavačky, byla na vstupních dveřích cedule, žádající zákazníci, aby si při pohybu v obchodě zakrývali ústa a nos.

Jelikož roušky k dostání stále nejsou (včera jsem je v našem okresním městě marně zkoušel sehnat ve čtyřech lékárnách), k zakrytí části obličeje jsem provizorně využil mého cyklistického šátku. Ostatně, i někteří jiní zákazníci v obchodě nahrazovali chybějící roušky různým způsobem – například šálou, kusem látky či vysoce nataženým rolákem. Z hygienického hlediska to asi úplně optimální řešení nebylo, ovšem i v tomhle případě asi platí: lepší něco než nic. Mnohem horší než v případě nakupujících v obchodech ovšem je, když se aktuálně stále nedostává ochranných prostředků ani pro lékaře a zdravotnický personál v nemocnicích či ordinacích.

Na téma toho, nakolik naše vláda současný problém s chybějícímu rouškami a respirátory podcenila či zaspala, už toho bylo řečeno i napsáno hodně, a vyjádřilo se zde k tomu již i mnoho mých kolegů blogerů. Ať už někdo patří mezi příznivce současné vlády nebo naopak spíše její kritiky, faktem prostě je, že ještě na konci ledna chlácholil při interpelacích ve Sněmovně ministr zdravotnictví Vojtěch ostatní tím, že Česko má na skladě milion roušek a respirátorů, a v případě potřeby jich seženeme tolik, kolik bude potřeba. A i když premiér Andrej Babiš ještě na sobotní ranní tiskové konferenci prohlašoval, že pokud někde chybí respirátory, tak je tam osobně rozveze, odpoledne téhož dne již ministr zdravotnictví přiznal, že respirátorů aktuálně chybí v našem zdravotnictví stovky tisíc až miliony.

Na druhé straně zcela jistě nejsme v současné době jedinou evropskou zemí, které ochranné prostředky, nutné k boji proti koronaviru, chybí. A lze chápat i to, že problém s váznoucí dodávkou roušek a respirátorů z Číny nemusí nutně být na straně české vlády, ale spíše na čínské straně. Premiér Babiš by si příště, coby jakýsi krizový manažer, určitě měl odpustit populistická slova o tom, že chybějící roušky a respirátory tam či onam osobně doveze.

Obdobně populistické mi ovšem přijde od některých komunálních politiků, pokud jenom za daný stav kritizují vládu a sami téměř nic neučiní pro to, aby občané jejich města či kraje měli těch ochranných prostředků aspoň o trochu víc. Například u pražského primátora Hřiba, který včera demonstrativně přišel se svou svépomocně vyrobenou rouškou i do pořadu Události, komentáře na ČT24 (vzhledem k tomu, že ve studiu seděl sám jen s moderátorem Janem Železným, nevím, zda to opravdu bylo nutné…), nezaznamenal, že by kromě kritiky vlády v tomhle směru nějakou aktivitu podnikl. Samozřejmě, že pražský primátor nemá v tomto takové možnosti jako člen vlády, ovšem na druhou stranu iniciovat to, aby se v současné době do výroby roušek aspoň v omezeném počtu zapojili členové některých organizací, podřízených městu, by možná úplně od věci nebylo.

Abych jenom nekritizoval: věřím, že to nebude bráno jako nějaká skrytá reklama či snad dokonce hlavní smysl tohoto blogu, ale chtěl bych v tomhle směru pochválit společnost PPF, která v těchto dnech darovala státu zdravotnický materiál ve výši 100 milionů korun. Konkrétně jde o 1,7 milionu respirátorů a 1,8 milionu masek, nakoupených v Číně. Zbývá je ovšem ještě dopravit do České republiky a dle některých zpráv hrozí určité zpoždění této zásilky. Někteří se v této souvislosti na internetových diskusích ironicky ptají, proč v této záležitosti nepomůže český prezident Zeman, který je s čínskými politiky jedna ruka. Ovšem stejně tak by mohl někdo ironicky říci, že když je takový problém s Číňany, proč se například primátor Hřib se zajištěním roušek pro obyvatele Prahy neobrátí na jemu spřízněný Tchaj-wan.

Kromě PPF si samozřejmě v těchto dnech zaslouží pochvalu i spousta firem, která narychlo začala chybějící roušky šít, či dobrovolníků, šijících je podomácku pro ty nejpotřebnější. Smíšené pocity mám naopak z toho, když mezi lidmi, kteří po sociálních sítí nyní šíří návody, jak si roušku vyrobit, patří například senátorka ze Zlínského kraje, která ještě na konci února odjela s rodinou lyžovat do Itálie…