Spojenec Okamury? Že by jen trochu silný magorák?

Článek je reakcí na text blogera Karla Trčálka s titulkem „Nový spojenec Okamury, už i bloger J. Nožička bojuje proti sirotkům z uprchlických táborů.“

Kolega bloger Trčálek opět neodolal a v průběhu jednoho týdne již potřetí pocítil potřebu reagovat na můj blog. Je to samozřejmě jeho právo a svým způsobem jsem rád, že mé články vzbuzují takový zájem čtenářů. Ovšem když už mám potřebu na někoho reagovat, nejenom, že bych měl aspoň dát čtenářům v textu na zmiňovaný článek odkaz, ale neměl bych se v něm pokoušet o zjevnou manipulaci s cílem autora co nejvíce v očích čtenářů poškodit. A toho se pan Trčálek (nikoliv poprvé) ve svém blogu dopustil v míře vrchovaté. Odkaz na blog pana Trčálka najdete zde, odkaz na můj článek, na nějž bylo reagováno, pak zde.

Manipulativní je už nadpis Trčálkova článku: „Nový spojenec Okamury, už i bloger Nožička…“ To chce snad pan Trčálek říci, že každý, kdo nesouhlasí s přijetím uprchlíků z řeckých táborů, je stoupenec Okamurova SPD? To opravdu nezaregistroval, že proti přijímání těchto sirotků je například i většina politiků z ČSSD v čele se svým předsedou a ministrem vnitra Hamáčkem, vládní ANO, a ne úplně vstřícný vztah k této aktivitě má i opoziční ODS a některé jiné politické strany?

V souvislosti s narážkou na to, že čerpám ze serveru Aktuálně,cz, který patří Bakalovi, a který také občas píše o zvěrstvech, kterých se němečtí nacisté dopouštěli na konci druhé světové války, bych pak panu kolegovi blogerovi vzkázal, že pro mě opravdu není podstatné, jestli to či ono médium patří Bakalovi, Babišovi či komukoliv jinému. A v souvislosti s narážkou na můj článek o německých zvěrstvech, kterou tady píše stále dokola, mu už po x-té vzkazuji, že jsem nikdy nikde nenapsal, že by se o zvěrstvech Němců u nás nepsalo vůbec. Pouze to vidím tak, že se o nich u nás v posledních letech píše mnohem méně a de facto spíše sporadicky ve srovnání s tím, kolik se toho píše o všemožných prohřešcích sovětských vojáků.

Dále ohledně toho, když pan Trčálek ve svém textu píše, že údajně manipuluji, když tvrdím, že cílem iniciativy paní Šojdrové bylo, aby si naše země šplhla či vylepšila svůj obraz v Bruselu s ohledem na to, že byla od začátku proti uprchlickým kvótám. To ovšem je pravda, paní Šojdrová takto skutečně argumentovala a jako důkaz vkládám odkaz na článek na Aktuálně ze září 2018, kde její slova v tomto duchu lze nalézt.

Ještě k řečnické otázce pana Trčálka, kterou v textu pokládá: „V článku, na který pan Nožička odkazuje, se píše, že jsou zde rodiny, které mají zájem o adopci dětí z uprchlických táborů, a proto se obracejí na vládu. S čím má tedy pan Nožička problém? S tím, že se v této iniciativě angažuje pan Klus?“

Pokud snad byl pan Trčálek tak horlivý se psaním svého reblogu, že si ani pozorně nepřečetl závěr mého článku, tak mu to zde rád zopakuji: „A když se navíc následně ukázalo, že v úvahu by přicházely především „děti“, kterým je víc než 15 let a tudíž by pro ně nebyla příliš vhodná adopce ani svěření do pěstounské péče, a jediným možným řešením by v jejich případě nejspíš bylo umístit je do speciálně vybudovaných ubytoven či center, má věc trochu jiný rozměr.“ Takže proto, pane Trčálku.

Nevím, co jsem panu Trčálkovi zlého udělal, že má tak často potřebu mě ve svých textech očerňovat, ale férové mi to od něj opravdu nepřijde. Ale teoreticky se mohu plést, a to, že pan Trčálek napsal ve svém dnešním článku tolik nepravd či nepřesností, mohlo být způsobeno třeba tím, že dnes po dlouhé době zase otevřely čajovny (na svém profilu má napsané, že je náhodným hostem v tichých čajovnách). A po tak dlouhé době v karanténě to možná trochu přehnal a nechal si svůj oblíbený čaj udělat příliš silný…

P. S. Jsem si vědom toho, že tento můj dnešní text je trochu na hraně. Ale jelikož panu Trčálkovi zde v minulosti obdobné texty, mířící nejenom na mě, bez problémů procházely, tak pokud administrace měří všem blogerům stejně, měl by projít i tenhle můj.