Sáblíková přijala porážku od Voroninové se ctí. Na rozdíl od mnoha "rusobijců"…

Martina Sáblíková je velkou sportovkyní nejenom svými výkony. Znovu to včera ukázala na rychlobruslařském světovém šampionátu v Salt Lake City.

Česká reprezentantka Martina Sáblíková opět podala na světovém šampionátu v rychlobruslení skvělý výkon. V závodě na pětikilometrové trati překonala časem 6:41,18 svůj necelý rok starý světový rekord a Nizozemku Visserovou, považovanou před závodem většinou odborníků za její největší soupeřku, porazila v přímém souboji o více než 5 sekund. Přesto včera Martinin tým ani její fanoušci v Česku zlatou medaili nakonec neslavili…

V poslední jízdě totiž nastoupila ruská reprezentantka Natalia Voroninová, která patřila do okruhu kandidátek na některou z medailí, neboť na pětikilometrové trati získala bronzovou medaili jak na loňském světovém šampionátu, tak i na olympijských hrách před dvěma lety v Pchjongčchangu. A od prvních mezičasů nad Sáblíkovou překvapivě vedla, ovšem u Martiny je známé, že svůj závod zpravidla rozjíždí rozvážněji.  Když však po třech kilometrech byl její náskok téměř 3,5 sekundy, začal jsem se obávat, že česká reprezentantka své dvaadvacáté zlato ze světových šampionátů nezíská. A byť Ruska ke konci ze svého náskoku malinko ztratila, první místo uhájila a tím pádem Martině vzala i zhruba 15 minut starý světový rekord.

Lhal bych, pokud bych tvrdil, že jsem po závodě nebyl mírně zklamaný, neboť jsem u Sáblíkové po jejím čtvrtečním zlatu na tříkilometrové trati věřil, že na své oblíbenější trati zlatý triumf zopakuje, a nebyl jsem v tomhle jistě sám. Ale na sportu je krásné právě to, že na rozdíl od toho, když jdete třeba do divadla na Shakespeara, zde dopředu téměř nikdy s jistotou nevíte, jak závod či zápas skončí. A z pohledu toho, že jsem viděl napínavé sportovní klání, které bylo dvakrát okořeněné překonáním světového rekordu, jsem jakožto sportovní divák nemohl být nespokojen.

Když jsem však později večer nahlédl do diskuse pod článkem na iDNES, který o závodě Martiny Sáblíkové referoval, zjistil jsem, že ne u všech diváků tomu tak bylo. Určitému zklamání českých fanoušků, kteří Martině drželi palce, se samozřejmě po takovém průběhu závodu nelze divit. Ovšem četnost slovních útoků na ruskou rychlobruslařku Voroninovou ohledně toho, že zaručeně podvádí a zlato bude za pár let stoprocentně vracet, jejich ironická blahopřání „ruským chemikům“ nebo dokonce narážky na Voroninovou ohledně toho, že je to „jasná smažka“, mě svou četností přece jen překvapily.

Jistě, Voroninová si ve včerejším závodě zlepšila svůj osobní rekord na 5 km o více než 11 sekund. Ovšem nebyla včera jediná, kdo se výrazně zlepšil (třeba Norka Haugenová si „osobák“ vylepšila dokonce o 14 sekund), a bylo to dáno především výbornou kvalitou dráhy v Salt Lake City, nacházející se navíc ve vysoké nadmořské výšce. Ale v případě Voroninové jde holt o Rusku, a tak je zřejmě pro některé lidi dopředu „jasné“, že si k výbornému výkonu pomohla dopingem.

Obdobné ostatně byly i útoky na ruského biatlonistu Loginova, který se včera stal v italské Anterselvě mistrem světa v závodě na 10 kilometrů. Na Loginova ovšem neútočili jenom biatlonoví příznivci na sociálních sítích či internetových diskusích, ale i někteří jeho soupeři. Například norský biatlonista Tarjei Bő, který včera skončil těsně pod stupni vítězů, v rozhovoru pro norskou televizi prohlásil: „Celý život tvrdě trénujete, abyste mohli bojovat o medaile. Dáte do závodu všechno, držíte pozici na stupních vítězů a pak skončíte čtvrtý za někým, kdo v minulosti podváděl. Přitom ten člověk by vůbec neměl být na startu.“ (viz odkaz zde)

Ano, Loginov je trochu jiný případ než Voroninová, neboť v minulosti měl dvouletý distanc (v letech 2014-2016) kvůli užívání zakázaného prostředku EPO. Jenže není zdaleka jediný, kdo se po dopingovém trestu vrátil a stále drží krok s těmi nejlepšími. A zajímalo by mě, zda by Tarjei Bő v souvislosti s dopingovým trestem a následným návratem byl stejně přísný i na některé své krajany. Například norská mnohonásobná mistryně světa v běhu na lyžích Theres Johaugová také dostala dvouletý trest za doping, a od svého návratu do bílé stopy v roce 2018 je takřka neporazitelná…

Z tohoto pohledu proto smekám před Martinou Sáblíkovou za to, že svou včerejší porážku od Natalie Voroninové přijala se ctí. Prohlásila například: „Zajela jsem svěťák, osobák, víc jsem pro to udělat nemohla. Prostě Nátalka má super formu, ukázala to v týmech, měla bronz na trojce, takže byla i kandidátkou medaile na pětce.“ A v rozhovoru pro Český rozhlas pak dokonce uvedla, že při sledování jízdy Voroninové jí v závěru i přála, aby světový rekord překonala. „Když už jsem viděla, že to může být pod 6:40, tak jsem chtěla, aby to zajela. Jet takový čas je neuvěřitelné. Musím říct, že jsem si v posledních dvou kolech na ni i zařvala, ať jede, protože to je bezvadný čas.“

Martina Sáblíková zkrátka ukázala, že je velká nejenom svými sportovními výkony, ale i přístupem ke svým soupeřkám. Proto před ní opět smekám.