„Prohrát“ se Zemanem versus mít špatného ministra zahraničí. Co z toho je horší?

Ustoupí ve sporu o nominanta na post ministra zahraničí premiér Petr Fiala, nebo prezident Miloš Zeman?  Nebo neustoupí ani jeden z nich a celý spor bude muset rozřešit Ústavní soud?

Po včerejším pohovoru kandidáta na ministra zahraničních věcí v Lánech se zdá být takřka stoprocentně jasné to, o čemž se již veřejně spekulovalo téměř měsíc: tedy, že Jan Lipavský je tím navrženým členem Fialovy vlády, kterého prezident Miloš Zeman odmítá do vládní funkce jmenovat. Rádio Frekvence 1 totiž s poukazem na dva zdroje, obeznámené s jednáním, uvedlo, že prezident během včerejšího pohovoru Lipavskému doporučil, aby z kandidatury na post ministra zahraničí odstoupil (viz odkaz zde).

A byť 36letý politik Pirátské strany po včerejší schůzce na dotazy novinářů odpovídal vyhýbavě a Hrad se k jejímu obsahu jako obvykle nevyjadřoval vůbec, že mezi kandidátem na ministra zahraničí a prezidentem existují v mnohých věcech rozpory, přiznal včera i sám Lipavský. Dle vyjádření nedávno jmenovaného premiéra Petra Fialy i předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše však Jan Lipavský stále zůstává jediným kandidátem na šéfa Černínského paláce.

Ustoupí tedy ve sporu o nominanta na post ministra zahraničí premiér Petr Fiala, nebo prezident Miloš Zeman?  Nebo dojde k tomu, že neustoupí ani jeden z nich a celý spor tak bude muset rozřešit Ústavní soud?

Zeman je během své takřka třicetileté politické kariéry (když nepočítáme jeho několikaletou pauzu při pobytu na Vysočině) známý tím, že od svých záměrů ustupuje málokdy. Někteří politologové sice kalkulují s tím, že by ho k takovému kroku mohla přimět obava z toho, že by mu senátoři či poslanci, spříznění s novou vládní koalicí, mohli opět pohrozit aktivací článku 66 Ústavy ČR ohledně zbavení ho prezidentských pravomocí ze zdravotních důvodů, ovšem dle komentářů většiny kandidátů na vládní post, kteří se již se Zemanem v Lánech setkali a vesměs pochvalně se vyjadřovali ohledně prezidentovy připravenosti, to aktuálně nevypadá, že by takový návrh měl reálnou šanci na úspěch.

Petr Fiala pak zřejmě nechce ustupovat ani ne tak z toho důvodu, že by tím naštval svého pirátského koaličního partnera (bez podpory 4 pirátských poslanců se nově utvořená vládní koalice ve Sněmovně bez problémů obejde), ale nejspíš proto, že by od mnoha lidí schytal kritiku či určitý posměch kvůli tomu, že byť dříve často kritizoval svého předchůdce v premiérském křesle Andreje Babiše za některé ústupky prezidentovi, sám by nyní Miloši Zemanovi ustoupil hned při prvním sporu.

Otázkou však je, zda je hlavním zájmem většiny občanů naší země to, aby prezident odešel ze sporu s novým premiérem poražen, nebo to, aby Česká republika měla schopného ministra zahraničí, který bude zodpovědně hájit její zájmy a který bude v mezinárodní diplomacii respektován všemi zahraničními partnery. A když se podíváme na některá fakta v souvislosti navrhovaným kandidátem na tento post, tak nejenom prezident Zeman, ale i řada politických komentátorů vyjadřuje pochybnosti ohledně toho, zda by Jan Lipavský mohl takovou osobností být.

Nejde přitom jen o jeho dříve deklarovaný nepříliš vstřícný postoj jak k Izraeli, tak i k některým státům pro nás důležité Visegrádské čtyřky, a naopak až příliš „hujerský“ postoj k Evropské unii či USA. Problém vidím i v tom, že budoucí ministr zahraničí má pouze bakalářské vysokoškolské vzdělání a ze své dosavadní profesní praxe žádné praktické zkušenosti s mezinárodní politikou nemá (viz odkaz zde). A v poslední řadě i to, že při letošních sněmovních volbách nedokázal obhájit svůj poslanecký mandát, není pro tohoto politika z Pirátské strany úplně nejlepším vysvědčením.

Proto se domnívám, že nově nastupující premiér Petr Fiala by měl své rozhodnutí ohledně návrhu Jana Lipavského na post ministra zahraničních věcí revidovat a najít schopnějšího kandidáta. To, jestli v mediálně sledovaném sporu ohledně Lipavského jmenování vyhraje on nebo prezident Zeman, opravdu není pro naši zemi tou nejdůležitější věcí. Ostatně se domnívám, že při „kvalitě“ některých dalších uchazečů o ministerská křesla (například Heleny Langšádlové na post ministryně pro vědu a výzkum či „Don Pabla“ Blažka na post ministra spravedlnosti) může být rád, že má Miloš Zeman problém pouze s jedním z navrhovaných ministerských kandidátů.