Proč na rozdíl od pana Palaty nepovažuji uprchlíky za požehnání

Novinář Luboš Palata, který je čtenářům MF DNES známý především svými komentáři k Ukrajině a Rusku (obvykle jednostranně napsanými), dnes přišel s provokativním komentářem, věnovaným problému imigrantů.

V článku s názvem „Dost bylo smrádku a teploučka. Česko musí přijmout azylanty.“ kritizuje neochotu většiny Čechů přijmout do naší země africké uprchlíky. Pan Palata je naopak přesvědčen (jak píše hned v prvním odstavci svého komentáře), že současný uprchlický exodus může být pro Evropskou unii požehnáním a bude mít pro ni podobně pozitivní vliv jako údajně měl před 20 lety pro Rakousko příliv imigrantů z Balkánu.

Tak nevím. Nemyslím si o sobě, že bych byl xenofob či islamofob, nemám tak jako někteří diskutéři na internetu obavy z toho, že by v České republice reálně hrozilo, že se zde budou bourat kostely a masově stavět mešity, že zde za několik desítek let bude úředním jazykem arabština a že zde velmi brzy bude většina žen povinně chodit s šátkem na hlavě.

Ale nadšení pana redaktora Palaty rovněž nesdílím. Srovnávat současné africké uprchlíky s dřívějšími přistěhovalci z bývalých jugoslávských zemí nebo dokonce s těmi, kteří z naší země či z jiných východoevropských zemí odcházeli v době komunismu na Západ, mi přijde jako hodně zjednodušený a iracionální pohled. Zejména co se týká ochoty a schopností těchto lidí přizpůsobit se základním zvyklostem těch zemí, kam se chtějí přistěhovat.

Také na rozdíl od pana Palaty nevidím nic xenofobního na tom, pokud řada Čechů poukazuje na skutečnost, že náš stát si z ekonomických důvodů zkrátka nemůže dovolit velké množství imigrantů přijmout. S ohledem na to, kolik máme u nás nezaměstnaných, lidí žijících na hranici chudoby, kolik peněz se nedostává například zdravotnictví či školství, to totiž není myšlení xenofobní, ale čistě realistické.