Problém s valašským medvědem je konečně vyřešen!

S medvědem, potulujícím se po lesích Zlínského kraje, si dlouho nevěděli na Valašsku rady.  Nepomáhaly odchytové klece ani rady různých odborníků. Až jednou ve Frenštátě pod Radhoštěm…

Šel Karel jednoho dne večer ve Frenštátě pod Radhoštěm spokojeně z čajovny domů. Procházel kolem tamních skokanských můstků, kde se kdysi v mládí pokoušel napodobit tamního rodáka – olympijského vítěze Jiřího Rašku. Postupem času však zjistil, že věnovat se intelektuálním činnostem je smysluplnější než snažit se porážet nadopované soupeře z NDR či SSSR, a se skákáním přestal. Ostatně, zájemců o skoky na lyžích je dnes čím dál méně a skokanskému areálu ve Frenštátě navíc hrozí zánik, neboť město nemá peníze na odkoupení pozemků, na nichž stojí.

Když však šel kolem můstků dnes, vyděsilo ho hlasité bručení, téměř až řev. Skoro každý jiný na jeho místě by raději vzal nohy na ramena, chrabrý Karel však nikoliv. Potichu se přiblížil k velkému můstku, odkud se řev ozýval. A co neviděl: na doskočišti pod můstkem ležel rozvalený velký hnědý medvěd a vyzývavě se na Karla díval. Nebylo sebemenších pochyb – stoprocentně šlo o toulavého medvěda, kterého se na Valašsku marně snaží už 2 měsíce odchytit a který má mimo jiné na svědomí už několik desítek ovcí. Karel huňáčovi přátelsky pokynul a vydal se na cestu domů. Přece jen, medvěd je velké zvíře, a bojovou strategii proti němu je třeba dobře promyslet, nejlépe nad šálkem magoráku.

Hned druhý den ráno vyhledal Karel kontakt na hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka. Schválně, jestli ukáže, že je nikoliv jen mužem slov, ale na rozdíl od ostatních politiků i mužem činů.
„Čunek prosím,“ ozvalo se Karlovi do sluchátka.
„Dobrý den, pane hejtmane. Mám pro vás velmi důležitou zprávu. Medvěd, kterého se snažíte již dlouhou dobu marně odchytit, se nyní nachází u nás ve Frenštátě pod Radhoštěm a leží přímo pod tamními skokanskými můstky.“
Po krátkém odmlčení se na druhém konci ozvalo: „Říkáte ve Frenštátě pod Radhoštěm? Tak to je pane mimořádně skvělá zpráva!“
„Proč mimořádně skvělá?“ zeptal se Karel. „I když víme, kde nyní je, odchytit ho nemusí být jednoduché. Bude třeba jednat velmi rychle.“
„Ale mladý pane, proč bych to dělal?“ odvětil Karlovi hejtman. „Jestli je huňáč opravdu nyní ve Frenštátě, tak my jsme z toho z obliga, poněvadž Frenštát nepatří do Zlínského kraje, ale do kraje Moravskoslezského! No uznejte, pane, nejsem já geniální politik? Tak jak se mi v minulosti podařilo přestěhovat nepřizpůsobivé občany na okraj Vsetína, nyní se mi i takticky podařilo odlákat medvěda z území našeho kraje!“
„To ano, ale kdybyste se na odchytu medvěda podílel i přesto, že už není ve vašem kraji, tak by vám to přece mohlo navýšit vaše voličské preference,“ zkusil ještě Karel hejtmana a senátora vyburcovat.
„Prosím vás, pane, já je mám i tak dost vysoké. Navíc příští rok jsou jen volby do Evropského parlamentu a ty mě až tak moc netrápí. Stranické kolegyni Šojdrové se snad do té doby podaří dopravit k nám aspoň jednoho syrského sirotka a já sám po Bruselu netoužím. Co bych tam dělal?“ odvětil pobaveně Čunek.

Karel byl velmi zklamán. Mohl by ještě zkusit kontaktovat hejtmana svého Moravskoslezského kraje, ale jelikož ten je členem strany, kde se kecá, ale nemaká, raději to ani nezkoušel a rozhodl se, že bude konat sám. Vytáhl z prostorné knihovny svou v dětství nejoblíbenější knížku Lovci mamutů a pokusil se načerpat tam inspiraci pro boj s huňatým zvířetem. Kopí by si vyrobit dokázal, kyj by snad někde sehnal, když by k těmto pravěkým zbraním přidal kuchyňský nůž… Jenže lovci mamutů lovili kořist vždy ve skupinách a medvěd sice není mamut, ale sám samotinký by na něho přece jen nestačil. Ještě ho napadlo, že by mohl požádat o pomoc skautský oddíl Vlčata z Uherského Hradiště, o kterém se nedávno dočetl na internetu. Jenže ti byli nyní zaneprázdněni jinou důležitou činností – ničením Nohavicových cédéček s pomocí vlastní multifunkční skartovačky, a proto museli Karlovi i oni pomoc odmítnout.

Karel už začínal být trochu zoufalý, ale nad šálkem dalšího čaje dostal geniální nápad: půjde na to chytře a pokusí se medvěda přesvědčit, aby z Valašska raději dobrovolně odešel. Samozřejmě mu zdůrazní, aby se vydal směrem na západ, protože směrem na východ by ho jistě nic dobrého nečekalo. Jako malý úplatek vzal medvědovi do batohu láhev medu, pár sladkostí a také půl litru pravé valašské slivovice, a vydal se ke skokanským můstkům.

Už byl kousek od velkého můstku, medvěda však stále vidět nebylo. Asi zamířil zpátky na Vsetínsko a Čunek tím pádem bude mít po radosti, pomyslel si s pocitem zadostiučinění Karel… Když však přišel k doskočišti, uviděl tam velkými písmeny do hlíny vyrytý vzkaz: „UŽ MĚ TO S VAMA NEBAVÍ, VRACÍM SE ZPĚT NA SLOVENSKO. ALE JESTLI SE DOZVÍM O TOM, ŽE NECHÁTE SKOKANSKÉ MŮSTKY ZCHÁTRAT, VRÁTÍM SE ZNOVU! MEDVĚD FERKO“