Pravdoláskaři a politicky uvědomělí umělci opět kritizují Zemana

Při pročítání včerejších zpravodajských serverů mě zaujala zpráva o tom, že někteří naši pravdoláskoví politici přišli s peticí, ve které kritizují prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotky kvůli jejich postoji k situaci na Ukrajině.

Zeman je v petici kritizován za to, že bezmezně nevěřil představitelům EU a NATO ohledně přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině. Sobotka pak za to, že problematizuje účinnost hospodářských sankcí vůči Rusku. S takovým neuvědomělým postojem vyjadřují autoři petice kategorický nesouhlas a doslovně uvádějí, že prezident republiky mluví ve svých prohlášeních výhradně za sebe a nikoliv za naše občany.

Co bych autorům petice vzkázal já? Ne vždy souhlasím s prezidentem Zemanem, ostatně i v případě ukrajinské krize své názory až příliš často měnil. Ale to, že bezmezně nevěří všemu, co prohlásí vrcholní představitelé USA či NATO a vyslechne si i názor druhé strany, vidím jako zcela racionální postoj. Stejně tak jako na Bohuslavu Sobotkovi oceňuji, že se zachoval jako premiér suverénní země a odmítnul  dopředu poslušně kývnout na všechny protiruské sankce, se kterými přišli vrcholní představitelé EU.

Netvrdím, že s postojem Zemana a Sobotky souhlasí všichni občané České republiky. Ale kde berou autoři petice jistotu, že si většina z nich přeje, aby naši politici jen slepě poslouchali pokyny z Bruselu či Washingtonu - tak jako se za minulého režimu slepě poslouchaly pokyny z Moskvy? Zvláště když zmiňovanými autory petice jsou Michael Kocáb a Martin Bursík? Tedy bývalý ministr pro lidská práva a bývalý ministr životního prostředí, kteří toho pro české občany v době svého působení ve vrcholné politice příliš prospěšného neudělali. Zejména u politického turisty Bursíka, kandidujícího do senátních voleb za TOP 09, je přitom víc než patrné, že by se do vrcholných politických sfér velmi rád vrátil a tak i této petice využil především k vlastnímu zviditelnění. 

Samotnou kapitolou jsou pak některá jména těch, kteří petici podepsali mezi prvními. Namátkou Jan Hřebejk, Zdeněk Svěrák, Břetislav Rychlík, David Černý… Tedy umělci, kteří prokázali svou politickou uvědomělost již při prezidentské volbě v roce 2013, kdy cítili potřebu radit neuvědomělému národu (například prostřednictvím takzvané tříkrálové výzvy), který z prezidentských kandidátů je ten jediný správný. A stejně jako tenkrát na mě působí i jejich nynější politická angažovanost poněkud trapně…