Podporovat Zemana se ve světě umění nevyplácí

Ačkoliv od první přímé prezidentské volby v historii České republiky brzy uplynou již 4 roky, její důsledky pociťují někteří lidé stále. Jedním z takových je umělec a vysokoškolský pedagog Vladimír Franz.

Jak si jistě mnozí vybavují, Vladimír Franz byl v roce 2013 jedním z devíti uchazečů o prezidentský post. V prvním kole skončil na pátém místě se ziskem 6,84% a nechal tak za sebou Zuzanu Roithovou, Janu Bobošíkovou, Taťánu Fischerovou i Přemysla Sobotku. Jelikož mezi jeho podporovatele patřili především studenti a lidé z umělecké branže, očekávalo se, že tento umělec s nezaměnitelnou vizáží podpoří před druhým kolem Karla Schwarzenberga. Franz však těsně před druhým kolem poměrně překvapivě prohlásil, že bude volit menší zlo a vcelku jasně naznačil, že tím menším zlem myslí Miloše Zemana.

Mnozí včetně mě by na tuto událost už asi zapomněli, nebýt rozhovoru s panem Franzem, který vyšel před několika dny v Lidových novinách s naprosto výstižným titulkem Podporu Zemana mi elita neodpustila. Se zájmem jsem si ho přečetl a dozvěděl se, že ačkoliv je pan Franz šestinásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka za nejlepší hudbu a má za sebou přes sto hudebních dramatizací, je nyní v umělecké světě zcela odstaven (v rozhovoru pro to používá termín „vaporizován“). Konkrétně to například dokládá slovy: „Podívejte se na předchozí zájem o mou tvorbu a naopak nezájem po skončení kampaně, po roce 2013. Myslím, že zase v takové polaritě a extrémech se pohybovat je úplně karikaturní. Anebo tu předtím všude byli jen samí idioti a posléze se najednou vynořili jasnozřivci.“

Vladimír Franz přitom není jediným člověkem z umělecké branže, který byl za to, že si v prezidentské kampani v roce 2013 „dovolil“ podpořit Miloše Zemana, potrestán. Mnozí si jistě vzpomenou (pro ty s horší pamětí je odkaz zde) na to, jak byl za Zemanovu podporu ztrestán herec Martin Dejdar, který v seriálu Zdivočelá země ztvárnil jejího hlavního hrdinu Antonína Maděru. Ústy spisovatele Jana Stránského a režiséra Hynka Bočana mu bylo vzápětí sděleno, že v seriálu skončil, protože „volbou pana Zemana jen potvrdil, že všechno, co o Zdivočelé zemi říkal, byly jen kecy.“ Až po negativní kritice ze strany většiny veřejnosti vzali pánové Stránský s Bočanem svá slova zpět.

Předpokládám, že permanentním kritikům současného prezidenta se tento text líbit nebude a budou poukazovat na to, že Zeman také trestá mnohé ty, kteří proti němu dříve veřejně vystupovali nebo ho zradili, když poprvé kandidoval na prezidenta v roce 2003. Budu objektivní a uznám, že v tomto případě mají pravdu. Ani mně se nelíbí, když si Miloš Zeman například vyřizuje účty s některými rektory vysokých škol a nezve je na Hrad, když odmítá jmenovat některé své odpůrce vysokoškolskými profesory (byť například veřejné vystupování pana Martina C. Putny je velmi mírně řečeno problematické). Také asi vyvolává u řady lidí oprávněnou kritiku, když Zeman uděluje státní vyznamenání některým umělcům, kteří jej při prezidentské volbě podporovali – zatímco například u Lucie Bílé či Jiřiny Bohdalové jsou jejich umělecké kvality těžko zpochybnitelné (byť se najdou takoví, kteří je zpochybňují i u nich), u Filipa Renče nebo letos čerstvě Daniela Hůlky takové vysoké ocenění přece jen určité pochybnosti způsobuje.

To však nic nemění na tom, že případy Vladimíra Franze i Martina Dejdara ukazují, že praktiky v uměleckém světě bývají dost často nechutné. Navíc tyto případy názorně ukazují, že současný prezident skutečně společnost rozděluje, je však otázkou, zda je to primárně jeho vina.