Na internetu mě dnes zaujal článek na IDNES, pojednávající o řediteli základní školy v Praze, který před půl rokem uštědřil jednomu drzému žákovi pohlavek.
Poté, co na zmiňovaného ředitele podala matka žáka stížnost, se ředitel matce písemně omluvil a zřizovateli školy zaplatil za svůj přestupek pokutu ve výši 4 000 korun. Přesto následně zastupitelstvo Prahy 8 navrhlo odvolat pana Korandu z funkce ředitele. Zatím se k tomuto pro mě nesmyslnému kroku sice neodhodlalo (zřejmě i kvůli masové podpoře, které se řediteli dostalo ze strany žáků i rodičů), pan Koranda je však nyní v pracovní neschopnosti a musí brát léky na uklidnění. Co z celé záležitosti dle mého názoru vyplývá?
Především je pro mě nepochopitelné, jaká aféra se dnes udělá z jednoho pohlavku. Aby nedošlo k omylu – nejsem určitě příznivcem fyzických trestů a za svých dosavadních 22 let mé pedagogické praxe jsem k němu ještě nikdy nesáhnul. Ale i kantor je jen člověk a každému někdy mohou nervy ujet. Zvlášť když je to s kázní a morálkou našich dětí či teenagerů stále horší a horší (čímž samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle). Mudrlantům, kteří tvrdí, že dobrému pedagogovi se nemůže stát, že by ho nějaký žák „vytočil“, bych poradil, aby si do běžné české školy zkusili jít na jeden měsíc učit.
Matka žáka by se místo podávání žaloby měla spíše zamyslet nad tím, zda při výchově svého potomka něco nezanedbala a zda její postoj k celé záležitosti je skutečně ku prospěchu jejího syna. Za dob, kdy jsem chodil do základní školy já, to totiž obvykle fungovalo tak, že pokud si doma někdo neprozřetelně postěžoval, že dostal od učitele pohlavek či facku, tak dostal vzápětí od rodičů druhou.
A zcela nepochopitelný pak pro mě je postup městských zastupitelů z Prahy 8. Opravdu nerozumím tomu, proč mají potřebu „vézt se“ po pedagogovi s 36 letou praxí kvůli tomu, že jednou neudržel nervy na uzdě. Zvláště v kontextu s tím, jak často naši politici po stránce morálky sami káží vodu, ale pijí víno, nebo jak často jejich práce ztěžuje občanům život místo toho, aby byla k jejich prospěchu.
Sympatická je tak na celé záležitosti aspoň masivní podpora, která se panu řediteli dostala nejenom od jeho podřízených, ale i od žáků a jejich rodičů. Ukazuje to, že na rozdíl od politiků nebo některých žurnalistů, kteří z jednoho pohlavku dokáží udělat větší prohřešek než ze stomilionové krádeže, si běžní občané v této zemi stále ještě zachovali zdravý rozum.
