Nekecáme, makáme… a přesto reformu financování školství opět odkládáme

Od 1. ledna příštího roku měla začít platit reforma financování regionálního školství, od které si mnohé školy slibovaly spravedlivější rozdělovaní finančních prostředků od státu. Bohužel nezačne…

Reformu financování regionálního školství (tedy základních a středních škol) schválila Poslanecká sněmovna a následně i Senát již začátkem loňského roku s tím, že začne platit od 1. ledna 2019. Její základní myšlenkou je, že dosavadní systém financování podle počtu zapsaných žáků bude nahrazen systémem, garantujícím financování podle skutečného rozsahu vzdělávání. Konkrétně půjde o to, že rozhodující bude nikoliv počet žáků, ale počet hodin, které se ve škole odučí. Když například vedení školy rozhodne, že se bude třída o 24 žácích kvůli zkvalitnění výuky dělit na poloviny nejenom na výuku cizích jazyků, ale například i na informační technologie nebo cvičení z matematiky, nový systém jí na to finanční prostředky poskytne. S tím, že budou stanoveny určité rozumné limity, aby nedocházelo k extrémům takového typu, že se bude někde dělit na poloviny třída o 10 žácích.

Takový systém by mi určitě přišel spravedlivější a férovější než stávající systém financování dle počtu žáků. Někdo možná namítne, že i ve školství mají platit tržní mechanismy, a proto je spravedlivější i jednodušší, když škola s dvojnásobným počtem žáků dostane prostřednictvím svého zřizovatele od státu i dvojnásobné množství peněz. Na první pohled to možná působí logicky.

Zkusím však uvést názorný příklad. Vezměme dvě střední školy, z nichž jedna bude mít 300 žáků a druhá 200 žáků. Ta první bude mít 10 tříd s plnou kapacitou 30 žáků a přijme k maturitnímu studiu prakticky každého, kdo se přihlásí (tedy např. i žáka, který má v deváté třídě na vysvědčení čtyřky a u přijímacích zkoušek získá z 50 možných bodů pouhých 5).  Na této škole také dojde téměř každý žák až k maturitě. Tam už jsou však výsledky především u státní části zpravidla horší a poměrně velké procento žáků zde neuspěje.

Naproti tomu druhá uvedená škola se nesnaží za každou cenu naplnit třídy na plnou kapacitu a některé uchazeče, kteří nemají k maturitnímu studiu reálné předpoklady, při přijímacím řízení odmítne. Také na této škole nikdo z vedení nepřemlouvá žádného učitele, který občas dá někomu na vysvědčení pětku, aby tak nečinil, protože škola kvůli každému žákovi, jenž ze školy odejde, přichází o peníze. Díky tomu má tato škola v průměru jen 20 žáků ve třídě, zato však převážná většina z nich úspěšně zvládne maturitu na první pokus a také se dobře uplatní v praxi.

A tak se ptám: je efektivní, když v tomto uvedeném případě dostane dle současného způsobu financování první škola jeden a půlkrát větší objem finančních prostředků než druhá škola? Poslanci za ODS v čele s Václavem Klausem mladším (s kterým se jinak v řadě názorů, týkajících se školství, shodnu) jsou zřejmě přesvědčeni, že ano, neboť navrhovali odložení reformy financování školství o 10 let(!) To sice vládní ANO odmítlo, současný ministr školství Robert Plaga však brzy začal koketovat s myšlenkou aspoň určitého odložení této reformy, kvůli níž by bylo třeba přidat do resortu školství zhruba 11 miliard korun ročně navíc.

Ještě koncem března nicméně premiér v demisi Andrej Babiš všechny ujišťoval při jednání vlády, že potřebných 11 miliard se ve státním rozpočtu najde a tak reforma skutečně začne od ledna 2019 platit (viz odkaz zde). Po necelých 3 měsících už je však zase vše jinak: zástupci ANO navrhli při projednávání novely školského zákona odložení reformy na rok 2020 a ministr Plaga včera toto odložení podpořil (viz odkaz zde).

Těžko říci, proč se pan ministr takto rozhodl – možná se těch 11 miliard zdálo některým vlivným lidem z ANO moc.  Částka to pravda není úplně malá, ovšem na rozdíl od některých případů, kdy se vyhazují peníze ze státní kasy zcela zbytečně, by zde šlo o rozumnou investici do budoucích generací. Navíc by po zavedení reformy některé střední školy nebyly nuceny přijímat ke studiu úplně každého, kdo se přihlásí, a za pár let by tak nejspíš byl počet propadlíků u státních maturit o něco menší než nyní. Je proto škoda, že v tomto případě se proklamované heslo politiků z hnutí ANO „Nekecáme, makáme!“ nenaplnilo.