Když si někteří lidé nerozumí se svým národem…

Scénáristu, dramatika i herce Zdeňka Svěráka nejspíš téměř celý národ uznává jako významného umělce, svými politickými postoji však pan Svěrák naopak národ často rozděluje…  

Scénárista a dramatik Zdeněk Svěrák bezesporu patří k nejvýznamnějším osobnostem současné české kultury a asi málokomu je jeho jméno neznámé. Řada lidí si ho vybavuje především ve spojení s Divadlem Járy Cimrmana, kde spoustu let působí jako umělecký šéf, jiní zase ve spojení se spoustou úspěšných filmových komedií, ke kterým napsal scénář, případně v nich i hrál.

Při dnešním brouzdání internetem jsem narazil na rozhovor, který Zdeněk Svěrák poskytl časopisu Reflex. Jak už napověděl titulek tohoto rozhovoru, znějící Se svým národem si moc nerozumím, známý dramatik a scénárista v něm odpovídal především na otázky, týkající se jeho politických postojů. Řeč tak přišla i na jeho podporu Karla Schwarzenberga při prezidentské volbě v roce 2013 či Jiřího Drahoše o pět let později, případně na jeho výrok, pronesený při koncertu v O2 Areně po parlamentních volbách v říjnu 2017, kdy Zdeněk Svěrák prohlásil, „že nám nějak hloupnou spoluobčané.“

V závěru rozhovoru pak při odpovědi na otázku redaktora Reflexu, zda má z něčeho obavu, pan Svěrák mimo jiné řekl: „Bojím se o Evropskou unii a zase se divím našemu obyvatelstvu, jež bylo ve velké většině pyšné, že nás mezi sebe Evropané vzali, a teď přemýšlí o tom, jestli je to pro nás výhodné. Nechápu to. Přece je jasné, že kdybychom z Unie vystoupili, je to smrtící. Já si se svým národem, abych vám řekl pravdu, moc nerozumím.“

Zrovna tak jako pan Svěrák si i já myslím, že odchod z Evropské unie by pro naši zemi výhodný nebyl. Ovšem stejně tak jako nejsem eurofob, nejsem ani eurohujer. Vidím to zhruba tak, že členství v EU nám mnohé výhody přináší, především pak volný pohyb osob i pracovních sil, možnost čerpání finančních prostředků z evropských fondů (pokud se za ně tedy nebudují golfová hřiště, rozhledny, z kterých není nic vidět, nebo se z nich nefinancují nesmyslná školení), případně možnost studia v zahraničí pro mladé lidi za stejných podmínek, jaké mají občané daného státu. Ovšem na druhou stranu naprosto rozumím tomu, když mnozí lidé oprávněně kritizují například přílišný centralismus vrcholných evropských orgánů, které členským státům často mluví do věcí, o kterých by si jednotlivé země měly rozhodovat samy.

A především moc nerozumím postoji těch, kteří v případě, že ostatní lidé s nimi nesdílí stejné myšlenky na to či ono, případně volí odlišné politiky než oni sami, mluví o tom, že svému národu nerozumí. Nebo dokonce v takovém případě mluví o hloupém či nevzdělaném národě. A netýká se to samozřejmě jen Zdeňka Svěráka.  Že si lidé někoho váží jakožto známého umělce, sportovce či vědce, přece ještě neznamená, že také budou při volbách volit takové politiky, které jim tyto osobnosti v kampani doporučují, případně budou mít stejné názory na naše členství v EU či podobné problémy.

A i když většinu politických názorů pana Svěráka, prezentovaných ve zmíněném rozhovoru pro Reflex, nesdílím, neznamená to, že se mi přestanou líbit hry z dílny Divadla Járy Cimrmana, nebo filmy typu Marečku, podejte mi pero, Vesničko má středisková nebo Vratné láhve. A nic divného na tom opravdu nevidím.