Když Evropská komise řeší víc Orbána než boj s koronavirem

Kroky maďarského premiéra Orbána nedávají některým politikům z vrcholných orgánů EU spát ani v době pandemie koronaviru.

Vrcholné orgány Evropské unie, ať už Evropská komise nebo Rada Evropy, komentují se znepokojením současnou vnitropolitickou situaci v Maďarsku. Maďarský parlament totiž schválil v pondělí kontroverzní zákon, umožňující vládě v čele s premiérem Orbánem řídit zemi po dobu nouzového stavu s pomocí dekretů, nevyžadujících schvalování parlamentem. Premiér Orbán přijetí zákona zdůvodnil nutností operativně čelit problémům, spojených se současnou pandemií koronaviru.

Nelíbí se to především předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, dle níž i nouzová opatření v dnešní době musí respektovat hodnoty Evropské unie a vlády členských zemí EU nemohou vést boj s koronavirem na úkor svobody projevu či médií (viz odkaz zde). Vážné obavy nad politickým vývojem v Maďarsku vyjádřila i generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčiničová Buričová (viz odkaz zde).

Maďarskému premiérovi je především vyčítáno, že kontroverzní zákon nechal schválit bez časového omezení nebo to, že v důsledku něho může jít až na pět let do vězení každý, kdo bude šířit nepravdivé či poplašné zprávy, spojené s koronavirem. Orbánovi kritici se proto obávají, že zákon může být zneužit především proti novinářům a potlačit tak svobodu médií.

Jsou proto na místě obavy, že Viktor Orbán chce zneužit nynější pandemii Covid-19 k upevnění své moci a potlačení demokracie v Maďarsku? Na první pohled to tak určitě působit může. Ovšem když vezmeme třeba výše zmíněný tvrdý trest za šíření poplašných zpráv – u nás v České republice může v době nouzového stavu ten, kdo se něčeho takového dopustí, dostat až osm let. Více problematická se tak jeví spíše skutečnost, že Orbán dostal díky schválenému zákonu možnost vládnout jen s pomocí dekretů na dobu neurčitou, a nikoliv jen na časově omezenou dobu (původně se uvažovalo o 90 dnech).

Když se však podíváme na aktuální rozložení sil v maďarském parlamentu, zjistíme, že Orbánova strana Fidesz v něm disponuje více než dvěma třetinami křesel (133 z celkového počtu 190) a tedy i potřebnou ústavní většinou. Realita je tedy taková, že s největší pravděpodobností by současná maďarská vláda stejně prosadila v parlamentu cokoliv, jen by o něco déle trvalo, než by zákon prošel příslušnou legislativní cestou. A byť se to řadě lidí nemusí líbit, faktem je, že Viktor Orbán získal svůj silný mandát díky výsledku demokratických voleb, které v Maďarsku proběhly v roce 2018.

To by měli respektovat i všichni vrcholní evropští politici v Bruselu či Štrasburku. Zvlášť, když si vzpomeneme třeba na rok 2015, kdy byl Orbán kritizován mimo jiné i Ursulou von der Leyenovou za postavení zábran na maďarsko-srbských hranicích, které zamezily tomu, aby právě přes Maďarsko proudily davy uprchlíků dále do Evropy. Byť byl maďarský premiér tehdy kritizován téměř za nelidskost, jak známo, později k takovému opatření přistoupily i některé jiné evropské státy.

Proto se domnívám, že v současné době, kdy v řadě evropských zemí stále rostou počty nakažených i zemřelých na Covid-19, mnohé firmy v důsledku pandemie začínají krachovat a řada lidí přichází o práci, by paní von der Leyenová i další špičky Evropské unie měly řešit mnohem podstatnější věci než vnitropolitické poměry v Maďarsku. Zvlášť, když zrovna předsedkyně Evropské komise zatím v tomhle směru moc nepředvedla, a asi nejvíc se „proslavila“ kritikou těch členských států EU, které se kvůli pandemii koronaviru rozhodly uzavřít své hranice.  

Velmi výstižná mi proto v této souvislosti přijdou slova maďarského premiéra, vzkázaná generální tajemnici Rady Evropy: „Jestliže nám v současné krizi nejste schopni pomoci, žádám vás, abyste nám alespoň nebránili v našem úsilí.“