Je smysluplné vyžadovat povinné nošení roušek či respirátorů i v případě, kdy jdete liduprázdnou ulicí a daleko od vás není na obzoru žádná jiná osoba? Podle ministra Blatného ano…
Středeční případ zásahu městských strážníků v Uherském Hradišti proti muži, který neměl na ulici roušku a odmítal se legitimovat, vyvolal mimo jiné na přetřes otázku, nakolik je smysluplná povinnost nosit roušku či respirátor v zastavené části obce i v případě, kdy kolem vás široko daleko nikdo není.
Asi nebylo úplně náhodné, když den poté vznesl na sněmovní schůzi poslanec za ODS Vojtěch Munzar v rámci interpelací na členy vlády takový dotaz na ministra zdravotnictví Jana Blatného. Ten však tuto kontroverzní povinnost hájil slovy: „Podobná nařízení jsou platná v řadě ostatních zemí a je to prostě naprosto jasné striktně dané pravidlo, ze kterého nechci, aby byly žádné výjimky. Je to stejné, jako když si všichni uvědomujeme, a na to si naši občané zvykli, že když se napiji, tak si nesednu za volant.“ K čemuž vzápětí ještě doplnil: „I když obecně s tím, co říkáte, souhlasím, ale tuto výjimku určitě doporučovat nebudu. Je to prostě nastaveno takto.“ (viz odkaz zde)
Taková odpověď mi ovšem přišla rozporuplná hned z několika důvodů. Jednak mi přijde poněkud demagogické srovnávat povinnost nosit roušky či respirátor i na prázdné ulici s tím, že nelze řídit pod vlivem alkoholu motorové vozidlo. A když už se pan ministr ohání tím, že i v řadě jiných zemích takové opatření platí, tak na to lze namítnout, že v řadě zemích nejsou pro změnu tak přísná pravidla ohledně toho, po jak malém množství alkoholu může člověk zasednout za volant auta, aniž by mu za to hrozil nějaký trest. Zatímco v mnohých zemí EU je nastavený limit pro řízení motorového vozidla ve výši zhruba 0,5 promile alkoholu v krvi, v České republice stále platí nulová tolerance alkoholu i pro cyklisty. A především mi přijdou kontroverzní závěrečné věty z citované odpovědi pana Blatného, kterými jako by říkal: já vím, že to opatření je hloupost, ale když už ho vláda nařídila, tak na něm musíme trvat…
Já se naopak domnívám, že by nebylo od věci, kdyby členové vlády či někteří odborníci, kteří jim radí, dodatečně uznali, že některá z celé řady epidemiologických opatření nejspíš žádný efekt nepřináší a jen zbytečně komplikují lidem život. Čímž mám v tomto případě na mysli zejména ty osoby, které mají z různých důvodů potíže s dechem a při delší chůzi po městě či vesnici si aspoň občas roušku sundat potřebují. A když takto učiní v případě, že ve vzdálenosti například pěti a více metrů od nich žádná jiná osoba není, tak jak velké je riziko, že by došlo k přenosu viru?
Ostatně, nebylo by to zdaleka první opatření současné Babišovy vlády, které by bylo pro svou nelogičnost dříve nebo později zrušeno. Namátkou bych připomenul například prvotní povinnost mít nasazenou roušku v autě i v případě, kdy v něm seděl člověk sám, zákazy nedělního prodeje, v jejichž důsledku o sobotách často supermarkety praskaly ve švech, nebo předvánoční zákaz prodeje kávy a jiných nápojů do kelímků. Z těch aktuálně platících zákazů bych kromě povinných roušek v zastavené oblasti jako nesmyslné rovněž viděl omezení pohybu osob za účelem procházek či sportování jen na území jejich obce. Kvůli němuž logicky dochází k velké koncentraci osob v městských parcích či na cyklostezkách.
Ostatně, dle toho, co ministr zdravotnictví řekl již den poté při páteční tiskové konferenci vlády, je možné, že v názoru na „venkovní roušky“ už tak pevný není. Sice při ní opět prohlašoval, že udělování výjimek z nošení roušek nebo respirátorů nabourává účinnost epidemiologických opatření, posléze však dodal, že se o možné úpravě chce bavit a bude to jedna z věcí, na kterou se zeptá expertů (viz odkaz zde). Tak věřme, že experti panu ministrovi v tomhle směru dobře poradí a vysvětlí mu například to, že vyžadovat od lidí striktní dodržování i těch opatření, která postrádají logiku, účinnému boji s koronavirem opravdu nepomáhá.
