Povinnost nosit na prázdné ulici roušku není zdaleka tak nesmyslný příkaz, jak se mnozí domnívají. Jedná se totiž o preventivní nařízení a taková nařízení jsou běžnou součástí zákonů a předpisů. Smyslem takového nařízení je to, aby se pokud možno co nejvíce omezil výskyt nežádoucí události, která při vytváření opakovaného rizika může nastat. A k takovým událostem by docházelo podstatně méně, kdyby si každý vzal za svou mravní povinnost dodržovat ono nařízení vždy, a nikoli jen tehdy, uzná-li to za vhodné.
Dobrým příkladem jsou ty dopravní předpisy. Správně má člověk dodržovat předpisy vždy. Takže když auto přijede na osamocenou křižovatku a řidič vidí, že široko daleko nikdo není, přesto má vyčkat na zelenou či zastavit na stopku. Protože ví, že v rámci bezpečnosti bychom to měli dělat všichni, i za cenu snížení vlastního pohodlí. Stejně tak by se mělo jezdit podle nejvyšší povolené rychlosti, nikoli jet rychleji s tím že "tady to znám, silnice je prázdná, je zbytečné jet padesátkou". To samé s dáváním blinkru při přejíždění do pruhu nebo při couvání někam. Myslím, že je jasné, že kdybychom dodržovali bezpečnost i tam, kde se nám to zdá zbytečné, rozhodně by ubylo nehod než za situace, kde si o dodržování zákona rozhoduje každý sám. Protože ne každý je schopen riziko správně vyhodnotit.
A potom je Blatného nařízení i praktičtější. Protože kdyby neplatilo pravidlo, že roušky mají být venku vždy, tak jak by tedy mělo nařízení znít? Že se mají nosit jen pokud se kolem osoby někdo dostane třeba do okruhu 2 metrů? A pokud už 2 metry ode mě nikdo nestojí, měl bych si roušku zase sundat? A kdo posoudí, co jsou dva metry, každému se to bude zdát odlišné. Navíc mnoho lidí bude na to zapomínat, nasazovat si na okamžik roušku. Jiní zase budou myslet, že stojí od druhého 2,5 metrů a není to třeba. Takže podle mě je jak z bezpečnostního, tak z praktického hlediska účelnější, když je se musí rouška nosit všude. Jiná úprava by vedla ke zvýšení rizika.
