Kde se v Jaroslavu Hutkovi bere tolik nenávisti?

Proč si Jaroslav Hutka nedokázal odpustit ostrou a nevybíravou kritiku Karla Gotta ani v den jeho pohřbu?

Písničkáře Jaroslava Hutku má řada lidí spojeného především s jeho písní Náměšť, začínající slovy „Krásný je vzduch, krásnější je moře, co je nejkrásnější, usměvavé tváře…“ Tento song zazpíval i před 30 lety při demonstraci na Letenské pláni, když se tenkrát brzy po propuknutí sametové revoluce vrátil z nucené emigrace v Nizozemsku. Je velkou škodou, že krásná slova z této písně čím dál méně korelují s vystupováním pana Hutky v poslední době.

Nejde přitom jenom o jeho uměleckou tvorbu z posledních let (pokud se přívlastkem „umělecká“ dá ještě vůbec označit), z níž jsou nejvíce známé jeho songy „Miloš a Zubatá“ či „Ovarová revoluce“, namířené proti současnému českému prezidentovi a protkané velkým množstvím vulgarit. Jde především o to, jak nenávistně a pomlouvačně se Jaroslav Hutka vyjadřuje k některým jiným českým zpěvákům, především pak k Jaroslavu Nohavicovi. O něm Hutka složil již před 12 lety píseň s výmluvným názvem Udavač z Těšína, a Nohavicovo někdejší pochybení ohledně podepsané spolupráce s StB nezapomíná zmínit při prakticky každé příležitosti dodnes.

Hutkovým pomluvám neunikl ani nedávno zemřelý zpěvák Karel Gott. Dnes je to přesně týden, co se s panem Gottem rozloučila na Žofíně česká veřejnost, a byl jsem pevně rozhodnut se tomuto tématu již nevěnovat. Ovšem když jsem včera na serveru Seznam Zprávy uviděl titulek: Gott byl hlásnou troubou okupačního režimu, vlál jako prapor, tvrdí písničkář Hutka, tak mi to bohužel nedalo… A když jsem se do rozhovoru s Jaroslavem Hutkou, respektive do jeho části, věnované Karlu Gottovi, začetl, dopátral jsem se i k tomu, co tento „šiřitel pravdy a lásky“ napsal na svůj facebookový profil 12. října, tedy v den, kdy se konal Gottův pohřeb ve Svatovítské katedrále.

Dovolím si zde část Hutkova textu ocitovat: „Když se zpěvák stane slavným z rozhodnutí strany a vlády a v té slávě je držen dvacet let od rána do večera na všech lidem dostupných mediích a jiné nejsou, a slouží jako radostná vlajka na věži ve svěžím optimistickém větru, tak následuje Pavlovův reflex. Celá generace si ho spojí se svým mládím, kdy ji to mládí hřálo, i když režim byl hnusný. Takový zpěvák nakonec pro ten hnusný režim pracuje i v rakvi.“ (celý text možno nalézt na facebookovém profilu Jaroslava Hutky)

Hutka jistě nebyl jediný, kdo si neodpustil na Gottovu adresu kritiku ani v den jeho pohřbu či pár dní před ním, ale takhle nechutný nejspíš nebyl nikdo. Kolik nenávisti musí v tomhle člověku být, když si takové vyjádření neodpustí ani v den, kdy se s naším nejpopulárnějším zpěvákem, který byl díky svým uměleckým kvalitám uznávaný i v řadě zahraničních zemí včetně Německa, loučí jeho rodina i mnohé významné osobnosti ze světa kultury, politiky či sportu?

Chápu Jaroslava Hutku v tom, že jeho postoj k předlistopadovému režimu, který mu zakazoval vystupovat a prakticky ho donutil emigrovat, je mnohem víc nesmiřitelný než u těch zpěváků, kteří tehdy zpívat mohli. Ale jsou tímhle ospravedlnitelné i jeho ostré výroky na Gottovu adresu? Karel Gott sice nebyl disident a nezpíval zrovna protestsongy, ovšem na rozdíl od řady jiných tehdejších představitelů kulturní sféry ani nikdy nevstoupil do KSČ, nejezdil vystupovat na Festivaly politické písně a jak nedávno prozradil například herec Ondřej Brzobohatý, Karel Gott za totality řadě lidí pomohl, aniž by o tom sám později mluvil.

S Hutkovou větou v závěru jeho facebookového příspěvku „Také jsme se nějak prosadili, ale když někdo dostane koně a druhý jde bos po kamení, tak prostě dojde jinam a je na něj jiný pohled,“ jistě souhlasit lze. Ovšem na druhou stranu: od listopadu roku 1989 žije Jaroslav Hutka již 30 let ve svobodné zemi, kde mu nikdo nezakazuje vystupovat a svobodně zpívat. Přesto se za tu dobu na poli uměleckém příliš prosadit nedokázal, zatímco Gott či Nohavica i v té době dokázali při svých koncertech vyprodat O2 Arenu…