Jsou ruští sportovci pěšci v Putinově šachové partii? (polemika s Janem Zieglerem)

Pokud u nikoho z letošních ruských medailistů doping prokázán nebyl a ani se tak v dohledné době nestane, tak mi přijde nefér dělat kvůli případu Valijevové ze všech ruských sportovců automaticky podvodníky.

Dnešní článek kolegy blogera Jana Zieglera s názvem Olympijské uvažování aneb Rusové musí vyhrávat za každou cenu jsem nemohl nepřehlédnout (už jenom proto, že byl zařazen do výběru na titulní stranu iDNES). Proto jsem si ho hned rozklikl a se zájmem přečetl. Jaký je můj názor na něj?

Kauzu ruské krasobruslařky Kamily Valijevové, u které vyšlo až v průběhu olympiády najevo (poté, co svým výkonem přispěla k vítězství Ruska v týmové krasobruslařské soutěži), že při prosincovém ruském šampionátu měla v těle zakázanou látku trimetazidin, nejspíš zaregistrovali téměř všichni včetně těch, co zde jinak tvrdí, že je nějaké olympijské hry vůbec nezajímají (zvlášť ještě, když se konají v totalitní Číně).

Když patnáctiletá talentovaná krasobruslařka dopingový nález vysvětlovala tím, že si doma omylem vzala dědečkovy prášky na srdce, příliš sympatií sportovního světa si tím určitě nezískala a asi málokdo této výmluvě věřil. Šlo o přibližně stejně bizarní výmluvu, jako když se před několika lety norská mnohonásobná mistryně světa v běžeckém lyžování Therese Johaugová poté, co v jejím těle byl nalezen clostebol, vymlouvala na to, že tato zakázaná látka se do jejího těla dostala z opalovacího krému. Někdejší přední italská tenistka Sara Erraniová se zase při dopingovém nálezu kdysi vymlouvala na to, že jí při vaření spadl do polévky lék její matky, určený na léčbu rakoviny.

Sportovní arbitráž CAS i přesto trochu překvapivě povolila Valijevové startovat v individuální soutěži žen a zde souhlasím s panem Zieglerem, že se tak stát nemělo. Nemohu však s ním souhlasit ohledně toho, když za tento počin mezinárodní sportovní arbitráže kritizuje Rusko slovy: „To se však mohlo stát pouze v případě, kdyby vedení země dodržovalo obecně platná pravidla zákonů a morálky.“ Rusko jako takové totiž opravdu nemohlo za to, že oficiální výsledek prosincového antidopingového testu vyšel ve známost až někdy kolem 10. února. Jak je totiž psáno například zde, její test vyhodnocovala laboratoř ve Stockholmu, které to trvalo nepochopitelně dlouhých 44 dní.

A na tuto prodlevu doplatila v první řadě ruská olympijská reprezentace. Pokud by totiž informace o dopingu Valijevové byly známy již před začátkem olympiády, Rusové by nejspíš místo ní postavili do týmové soutěže jinou závodnici a s největší pravděpodobností by zvítězili i tak. Kdo totiž sledoval včerejší ženský závod, tak jistě ví, že i když ho Valijevová psychicky nezvládla a ve volné jízdě třikrát upadla, Rusky i tak braly zlatou a stříbrnou medaili. A pokud by i do tohoto závodu nastoupila místo Valijevové náhradnice, je docela možné, že stupně vítězů by měly komplet ruské obsazení. Jejich krasobruslařky totiž v kategorii žen již několik let zcela dominují.

Další věcí, co mi na článku pana Zieglera vadilo, bylo to, když z kauzy této jedné závodnice automaticky vyvozuje závěr, že Rusové chtějí vyhrávat za každou cenu a krok se světem dokáží držet jen díky podvodným praktikám. Samozřejmě, že k podvodům v minulosti docházelo u některých ruských sportovců (zejména atletů a biatlonistů) častěji než u sportovců z jiných zemí. Ovšem když vezmeme poslední tři olympiády (letní Rio de Janeiro 2016, zimní Pchjongčchang 2018 i letní Tokio v loňském roce), tak odhalených dopingových případů na nich bylo u ruských sportovců minimum, a přitom si na nich, co se týče medailových zisků, vedli ruští sportovci úspěšně.

To se ostatně týká i pomalu končících her v Pekingu: do dnešního dne získal tým ROC (Ruský olympijský tým - pod tímto oficiálním názvem ruští sportovci v Pekingu startují) již 27 medailí, což je v absolutním počtu medailí druhý nejvyšší počet po Norsku. A to jejich počet ještě zcela jistě navýší ruští hokejisté, kteří se dnes po napínavém souboji se Švédskem probojovali do finále, dost velkou šanci na medaili pak mají i krasobruslaři v kategorii sportovních dvojic či lyžař Bolšunov na běžecké padesátce.

A pokud u nikoho z těchto ruských medailistů doping prokázán nebyl a ani se tak v dohledné době nestane, tak mi přijde nefér dělat kvůli případu jedné mladinké krasobruslařky ze všech ruských sportovců automaticky podvodníky či dokonce slovy Jana Zieglera „pěšce v Putinově šachové partii.“ Rusko a jejich prezidenta mít rádi nemusíme, ale přenášet nenávist i na ruské sportovce mi přijde krajně nefér. Oni přece nemohou za to, v jaké zemi se narodili a co někteří jejich předkové vůči nám v roce 1968 spáchali…