Ještě před dvěma měsíci pan Rakušan tvrdil, že do práce policie nezasahuje…

Postoj ke kauze Dozimetr zřejmě není jedinou věcí, kterou ministr vnitra za necelé dva měsíce přehodnotil.

Když v polovině června vypukla kauza Dozimetr, v jejímž důsledku rezignoval na svůj vládní i stranický post Petr Gazdík, k rezignaci byl některými opozičními stranami vyzýván i předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Existovaly totiž obavy, že jako ministr vnitra by mohl do jejího vyšetřování zasahovat. Pan Rakušan tyto výzvy odmítal a veřejnost opakovaně ujišťoval, že on jako šéf resortu vnitra do práce policie nijak nezasahuje. Navíc nejenom on poukazoval na to, že na rozdíl od Babišova ANO vyznává hnutí STAN zcela jinou politickou kulturu, což dokumentuje například rezignace Petra Gazdíka na post ministra školství či odvolání ředitele České pošty Romana Knapa kvůli stykům s jedním z hlavních aktérů této kauzy, kontroverzním podnikatelem Redlem.  

Uplynuly necelé dva měsíce a zdá se, že ani na stycích s podnikatelem, který měl úzké vazby na Romana Krejčíře a dle zdravotnímu posudku údajně trpí vážnou duševní chorobou, předseda hnutí STAN a ministr vnitra nic až tak hrozného nevidí. Když se totiž ukázalo, že vazby s Michalem Redlem měl i nedávno jmenovaný nový ředitel civilní rozvědky Petr Mlejnek, tak Vít Rakušan jeho jmenování opakovaně hájí se slovy, že pan Mlejnek se s dlouholetým sponzorem hnutí STAN Redlem stýkal jen jako civilní osoba (viz například odkaz zde).

Postoj ke kauze Dozimetr však zřejmě není jedinou věcí, kterou ministr vnitra za necelé dva měsíce přehodnotil. Tou další věcí jsou jeho červnová slova, že za žádných okolností nezasahuje do práce policie. Pokud si totiž za nimi stále stojí, pak by se asi neměl k problematickým policejním zákrokům, ke kterým nedávno došlo na některých mítincích Andreje Babiše v jižních Čechách, vyjadřovat takovým způsobem, jak v tomto týdnu učinil. Samozřejmě, že u událostí tohoto typu veřejnost očekává i nějaké vyjádření od ministra, pod jehož resort policie spadá. Otázkou však je, zda je na místě, když ještě před jejich řádným vyšetřením ministr vnitra tyto události označuje za „neomluvitelné selhání policie“ a dopředu požaduje vyvození osobní odpovědnosti (viz například odkaz zde).   

Jak už jsem zmínil i v mém předchozím blogu, souhlasím s tím, že některé zákroky policistů na Babišových mítincích byly zbytečně razantní a také mně přijde dost divné, když dohlížející policisté jsou na mítinku v civilu a nikoliv v uniformě, a jeden z nich má navíc na hlavě kšiltovku, vyjadřující podporu hnutí ANO. Ale ani to by nemělo vést k tomu, aby člen vlády vynášel nějaké závěry ještě před prošetřením a například v souvislosti s nepřiměřeným zakleknutím na autistického čtrnáctiletého chlapce třemi policisty na mítinku v Borovanech bych očekával, že se kromě odsouzení zasahujících policistů někdo pozastaví i nad tím, proč ho jeho matka zrovna na takovou akci bere a navíc ho v klidu nechává odnášet reproduktor, sloužící k ozvučení řečníkova projevu. Stejně tak jsem do dnešního dne například nezaznamenal žádnou Rakušanovu reakci na házení vajíček na jiném jihočeském mítinku apod.

Jednou věcí tedy je, aby policisté na případné excesy reagovali adekvátně a nestranili žádné politické straně či hnutí. Na druhou stranu by však z obav, že se stanou terčem kritiky ministra vnitra či jiného vládního politika a budou čelit prověrce od GIBS, ani neměli nečinně přihlížet tomu, když někdo na mítincích hází vajíčka či rajčata, případně se hlasitým pískáním či krádeží ozvučovací techniky snaží příslušnému politikovi znemožnit, aby promluvil ke svým příznivcům.