Je korektní ptát se politika na jeho sexuální orientaci aneb kam až média zajdou?

Je ve veřejném zájmu zjišťovat, jakou sexuální orientaci má ten či onen politik? Nebo je naopak něco takového v rozporu se základní novinářskou etikou?

Kromě „blokády“ řečnického pultu ve Slovenské národní radě několika opozičními politiky hýbe v těchto dnech Slovenskem další skandál. Premiér a lídr strany Smer Peter Pellegrini poskytl rozhovor týdeníku Plus 7 dní, v jehož závěru reportér zabrousil na velmi citlivé téma – premiérovu sexuální orientaci.

U premiéra Pellegriniho se totiž v určitých kruzích vedou již delší dobu neveřejné spekulace, zda je gay. Na reportérovu otázku „Je to pravda?“ odpověděl premiér „Nie.“, z publikovaného rozhovoru na stránkách Plus 7 dní však nakonec tato otázka byla vyškrtnuta (údajně na Pellegriniho žádost).  Šéfredaktorka tohoto bulvárního týdeníku Katarína Šelestiaková na protest proti této „cenzuře“ ze strany vydavatele podala rezignaci. Své rozhodnutí zdůvodnila mimo jiné slovy: „Šéfredaktor, který politikům, ale i různým Kočnerům dovolí rozhodovat, na co se mohou redaktoři ptát, není novinář, ale chová se jako placená PR agentura.“ (viz odkaz na iDNES, kde najdete i odstřiženou část rozhovoru, která unikla do médií a jako první ji zveřejnil slovenský Denník N).

Je rozhořčení paní šéfredaktorky na místě a je sestříhání rozhovoru na něčí příkaz důkazem toho, že je na Slovensku ohrožena svoboda tisku, která patří k základním vymoženostem demokratické společnosti? Ostatně, taková otázka bývá často pokládána i v souvislosti s aktuální situací například v Maďarsku, Polsku a ve spojení s tím, že český premiér ještě donedávna vlastnil média (a byť je později Andrej Babiš převedl do svěřenského fondu, jeho odpůrci stále tvrdí, že ovlivňuje jejich chod), i u nás.

Politickou situaci u našeho východního souseda až tak podrobně nesleduji, ovšem čistě v případě této kauzy bych ohrožení svobody slova opravdu neviděl. Je totiž pro demokratické fungování státu opravdu důležité, aby jeho občané věděli o tom, jak je to se sexuální orientací jejich premiéra či kteréhokoliv jiného politika? Já jsem přesvědčen, že nikoliv a že tato věc, na rozdíl například od toho, jak je to třeba s některými škraloupy z politické či profesní minulosti daného politika, jeho možným napojením na vlivné byznysmanské kruhy či podnikatelskými aktivitami blízkých členů jeho rodiny, věcí veřejného zájmu prostě není.

Pokud někdo namítne, že kvůli své menšinové sexuální orientaci může být politik vydíratelný, tak já se ptám: proč? Ostatně, Peter Pellegrini je již téměř dva roky slovenským premiérem (funkce se ujal v březnu 2018, když nahradil Róberta Fica, který tehdy odstoupil na nátlak veřejnosti v souvislosti s vraždou Jána Kuciaka), předtím byl předsedou Slovenské národní rady a není mi známo, že by „nejasnosti“ ohledně jeho sexuální orientace měly nějaký vliv na výkon jeho funkcí.  Jde pouze o to, že na Slovensku, podobně jako v Polsku, je téma homosexuality stále trochu tabu – na rozdíl od některých jiných zemí jako například Lucemburska, kde se premiér Xavier Bettel k homosexualitě otevřeně hlásí.

Proto se nabízí určitá úvaha, zda hlavním záměrem některých slovenských „strážců demokracie“ nebylo dotazem na Pellegriniho sexuální orientaci poškodit stranu Smer před blížícími se parlamentními volbami (budou se konat 29. února a že většina slovenských novinářů Ficův Smer moc nemusí, je známou věcí již delší dobu) v očích konzervativních křesťanských voličů. To je samozřejmě trochu v rovině spekulace, ale ať už je to pravda či nikoliv, každý novinář, ať už fandí komukoliv, by měl ctít základní novinářskou etiku. A tu dle mého názoru redaktoři z týdeníku Plus 7 dní svým dotazem na sexuální orientaci slovenského premiéra porušili.