Jako vždy objektivní Česká televize to nositeli Puškinovy medaile ihned nandala

Když byl folkový zpěvák Jaromír Nohavica vloni kritizován za to, že převzal z rukou Miloše Zemana státní vyznamenání, byl to jen slabý odvar proti tomu, jaké kritiky se mu dostalo letos...  

Jak jistě všichni vědí, populární zpěvák Jaromír Nohavica převzal včera v Kremlu z rukou ruského prezidenta Putina Puškinovu medaili. Tohle ocenění, které od roku 1999 již bylo uděleno 940 osobám, obdržel Nohavica za zásluhy o upevnění spolupráce mezi národy a sbližování národních kultur. Což si myslím, že bylo v případě Nohavici zcela na místě, neboť již před rokem 1989 zpíval a překládal do češtiny písně ruských zpěváků Vladimíra Vysockého či Bulata Okudžavy. Tedy zpěváků, které tehdejší sovětský režim (a tím ani tehdejší náš režim) moc v lásce zrovna neměl.
Jaromír Nohavica si užil mediálního honu již v loňském roce, kdy se rozhodl převzít z rukou prezidenta Miloše Zemana české státní vyznamenání - medaili Za zásluhy v oblasti umění. Umělecké zásluhy osobitého zpěváka, pocházejícího z Ostravy, přitom prakticky nikdo nezpochybňoval, někteří však poukazovali na to, že této pocty není hoden kvůli jeho vynucené spolupráci se Státní bezpečností před rokem 1989. A někteří jiní pak doporučovali Nohavicovi, aby vyznamenání odmítl převzít kvůli osobě Miloše Zemana. Přičemž nejvíce "hlasitý" byl v tomto "doporučování" tehdejší prezidentský kandidát Michal Horáček. Nohavica však odmítl být hrdinou médií a protizemanovské části společnosti, a na Pražský hrad si pro vyznamenání přišel.
To, co se odehrávalo kolem jeho loňského ocenění, však bylo jen slabým odvarem proti tomu, co ho čekalo letos. Zatímco například mezi zdejšími blogery či internetovými diskutéry se názory na to, zda Nohavica má či nemá Puškinovu medaili převzít, lišily a byly v tomto směru zhruba půl na půl, v médiích dostávali spíše přednost ti, kteří za tento počin ostravského barda kritizovali. A asi úplně nejdůslednější byla v tomhle veřejnoprávní Česká televize...
Ve včerejším pořadu 168 hodin byla Nohavicovu ocenění věnována část s názvem Medaile z Kremlu (kdo neviděl, může zhlédnout zde). A během několikaminutové reportáže dostali prostor pouze ti, kteří Nohavicův počin kritizovali. Například hudební publicista Pavel Klusák mluvil o tom, že Nohavicova tvorba je jakýmsi koktejlem lidově-populistických a politických písní, známý hudební kritik Jan Rejžek pak Nohavicu označil za "užitečného idiota." V případě tohoto věhlasného kritika, u kterého si po mnoha jeho přešlapech nejsem jist, kolik lidí ho ještě bere vážně, to pravda mohlo být i horší - tento pán například neváhal označit skladatele Petra Hapku čerstvě po jeho smrti za "přeceňovaného kýčaře," a i někteří jiní, kteří na rozdíl od tohoto kritika na poli hudebním něco dokázali, by o "kultivovanosti" jeho výroků mohli vyprávět.
Ostatní, kteří dostali v reportáži Jana Nováka prostor, již byli vůči Nohavicovi umírněnější, ovšem mluvili o tom, že si Jarek neuvědomuje, že Putin, "mající na rukou krev", zneužije jeho jména ke zviditelnění současného ruského režimu a stane se tak nástrojem propagandy.  Tedy de facto stejná slova, která v České televizi slýcháváme prakticky v jakékoliv souvislosti s Ruskem. Například i při letošním mistrovství světa ve fotbale jsme z úst reportérů ČT dost často slýchávali, že Rusové ho sice po organizační stránce zvládají velmi dobře, ovšem přesto je špatně, že se šampionát v Rusku koná, neboť ho Putin jistě zneužije ke své propagandě...
Opravdu nejsem fanouškem Vladimíra Putina a ani netvrdím, že by Rusko mělo být pro nás zrovna vzorem demokracie. Ale to současné strašení vším ruským, a to i v případech, které s politikou nijak nesouvisí, mně prostě přijde nesmyslné.