Jak Karel čelil v čajovně antidopingové kontrole

Byla jedna čajovna na Valašsku a chodil do ní jeden tichý host. Přítomná obsluha zpočátku netušila, že jde o významného a velmi plodného spisovatele...

Byla jedna čajovna na Valašsku (kvůli zákazu skryté reklamy nelze uvést její název), do které chodil jeden významný spisovatel Karel T. (kvůli GDPR nelze uvést jeho celé jméno). Vždy slušně pozdravil, zul si své boty a usedl ke stolu poblíž okna. Byť Karel nebyl vybíravý a nepohrdl by žádným čajem vyjma čínského a ruského, ze zdvořilosti si vždy prolistoval všechny strany nápojového lístku a pak se pro jeden vybraný nápoj rozhodl. Potom už vytáhl svůj notebook (připojení k wifi bylo v čajovně docela rychlé) a začal klepat do klávesnice.

Za hodinu si objednal druhý čaj, následně pak třetí a čtvrtý, a po čtyřech hodinách (více by bohužel baterie v jeho notebooku nevydržela a v kvůli svému ekologickému cítění chtěl Karel šetřit elektřinou) naposledy přivolal obsluhu, aby zaplatil (vždy dal slušné dýško). Poté schoval notebook do své brašny, obul se a spokojeně odešel. Takto to probíhalo několik let takřka denně – vyjma neděle, kdy byl zavírací den.

Přítomné obsluze bylo zpočátku trochu divné, za jakým účelem tento tichý návštěvník do čajovny chodí a co si do svého počítače stále zapisuje. Blonďatá servírka Marie dokonce přišla s podezřením, zda se nejedná o nějakého ruského agenta, kterých je naše země plná a před kterými nás nedávno varoval v Událostech v České televizi i představitel BIS.  Lysohlavý vedoucí Pavel však k úlevě všech po čase zjistil, že o žádného tajného agenta nejde – tichý návštěvník jménem Karel je prý významný spisovatel, kterému byl před časem udělen i prestižní titul VIP.

Jednoho únorového večera letošního roku však došlo v čajovně k dramatické události. Ke stolku, kde seděl Karel a popíjel už třetí čaj, přišli dva pánové v černých bundách, zamávali mu před očima jakousi průkazkou a oznámili, že jsou z antidopingové spisovatelské agentury. Na pana Karla prý přišlo udání, že si ke svým skvělým výkonům pomáhá nepovolenými prostředky. „Proto vás prosíme, abyste šel na toaletu a odevzdal nám svůj vzorek,“ vyzvali oba pánové Karla.

Závist je holt svinstvo, pomyslel si Karel. Ale on přece ctí pravidla fair play a podvodem získaná vysoká karma, kterou byli spisovatelé z vybraného nakladatelství hodnoceni, by ho přece netěšila. Neviděl tedy žádný problém v tom, antidopingovým komisařům vzorek odevzdat. Jenže pak si vybavil, že si dnes kvůli únavě, jež byla zřejmě důsledkem virózy (nikoliv ovšem té prezidentské) nechal od obsluhy výjimečně připravit magorák. A v něm nějaké nepovolené látky nejspíš budou…

Co teď? Má se vymluvit na nemoc? To by bohužel neprošlo - kvůli některým ruským i norským autorům, kteří těchto výmluv často zneužívali, bylo příslušnou antidopingovou organizací již dříve nařízeno, že v případě nemoci a užití nepovolených léčebných prostředků je spisovatel povinen nahlásit tuto skutečnost agentuře dopředu. Nebo se pokusit zaměnit na toaletě svůj vzorek se vzorkem některého jiného hosta čajovny? To Karlovi zase nedovolilo jeho pravdoláskové přesvědčení.

Odešel tedy v doprovodu obou komisařů na toaletu, vzal si od nich zkumavku a moč odevzdal. Byl smířen s tím, že ho může potkat i doživotní zákaz publikování. Smutně odešel domů a týden se v čajovně neukázal. Jeho obavy však byly zbytečné. Servírka, které ho onoho večera obsluhovala, byla totiž tak zaujatá sledováním 991. dílu Ordinace v růžové zahradě, že magorák pro Karla omylem zaměnila s šípkovým čajem, určeným pro jiného hosta. Proto byl Karel překvapen, když mu po týdnu přišla domů kopie protokolu o dopingové kontrole s výsledkem negativní. Hluboce si oddechl a aby neriskoval pokračování závisti ze strany některých svých konkurentů, dobrovolně se v nakladatelství vzdal titulu VIP.

P. S. Celý příběh je smyšlený a podobnost jeho hlavního hrdiny s jednou zdejší postavou je samozřejmě čistě náhodná.