I neobjektivita médií může být jednou z příčin naštvanosti občanů

Očividná neobjektivita nejenom veřejnoprávních médií může přispívat k nespokojenosti občanů či k tomu, že někteří z nich dávají pro získávání informací přednost nedůvěryhodným zdrojům.

Ze všech demonstrací, které proběhly v našem hlavním městě na svátek 17. listopadu, vyvolala v médiích největší ohlas akce iniciativy Česko na 1. místě, která uspořádala protestní pochod k budově České televize na Kavčích horách. Chtěla tím dát najevo svůj nesouhlas s tím, že veřejnoprávní televize neinformuje objektivně své diváky o dění na české politické scéně i ve světě, hlavní iniciátor akce Ladislav Vrabel se pak dožadoval toho, aby Česká televize odvysílala v přímém přenosu jeho desetiminutový projev.

Účastníci demonstrace, kterých bylo dle odhadů několik tisíc, si na internetových diskusích i od některých politických komentátorů v mainstreamových médiích vysloužili ostrou kritiku a často se jim dostalo onálepkování, že jde o kolaboranty, dezoláty či užitečné prokremelské poskoky. Což byly nejspíš narážky na to, že iniciativa Česko na 1. místě často kritizuje současnou vládu kvůli tomu, že víc než na české občany údajně myslí na pomoc Ukrajině, případně na to, že na některých fotografiích ze čtvrtečního pochodu mělo několik demonstrantů na hlavě zimní čepice v ruských barvách. Je však takovéto paušalizování na místě?

Na demonstraci jsem nebyl (to ostatně nebyl ani kolega bloger Jiří Turner, jehož blog, věnovaný stejnému tématu, byl v pátek administrátory vybrán na titulní stranu), nicméně když jsem si například v pátek na zdejším serveru přečetl reportáž, v níž se redaktoři iDnes ptají tří jejích účastníků na důvody, proč se akce zúčastnili, tak dle jejich citovaných odpovědí je spíše, než „přátelský postoj k Rusku“, spojuje nespokojenost s českou vládou a s tím, jaké informace přináší veřejnoprávní média. Přičemž na adresu České televize konkrétně uvádějí: „Nejsem spokojený s tím, jak pracuje Česká televize i česká vláda. Vadí mi, že je neobjektivní, zaujatá, přebírá jednostrannou vládní propagandu,“ případně „Já jsem proti každé válce. Co si myslím o České televizi? Že je jednostranná. Pro tuhle vládu. Když byla tato vláda v opozici, také Česká televize kopala za ni.“

Samozřejmě, že na objektivitu České televize jsou názory různé, já sám rozhodně nejsem z těch, kteří by volali po jejím zrušení, zprivatizování či po tom, aby byla zrušena povinnost platit koncesionářské poplatky. Nicméně i mně dost často přijde, že na současnou vládu je řada reportérů „hodnějších“ a ve své kritice mírnějších, než byla například na předchozí dvě naše vlády. Případně, že například zprávám o demonstracích spolku Milion chvilek pro demokracii se na ČT dostává více prostoru než informacím o současných protivládních demonstracích.

Někdo samozřejmě může namítnout, že v porovnání s médii jako je například Forum 24, Respekt nebo Deník N, je veřejnoprávní televize vůči současné vládní garnituře kritická ještě poměrně dost, případně, že některá jiná média naopak straní opozici a je svobodnou volbou každého, která z nich bude sledovat. Rozdíl je ovšem v tom, že veřejnoprávní televize by neměla stranit nikomu a její zpravodajství by mělo být vyvážené (což samozřejmě neznamená, že pan Vrabel či kterýkoliv jiný politický aktivista by měl mít automaticky nárok na to, aby byl do jejího vysílání zván).

A že s objektivitou a vyvážeností veřejnoprávních médií bývá občas problém, ukazuje i čerstvý příklad ze Slovenska. Generální ředitel slovenské státní televize RTVS totiž včera odvolal šéfku sekce jejího zpravodajství a další tři vysoce postavené členy redakce za to, že televize 17. listopadu odvysílala hodinový projev bývalého premiéra Róberta Fica ze sněmu momentálně nejsilnější slovenské opoziční strany Směr-SD (viz odkaz zde). Svůj počin přitom zdůvodnil tím, že v takto významný svátek nemá mít ve vysílání RTVS prostor žádná politická strana.

Otázkou samozřejmě je, jak často by například musely padat hlavy v naší veřejnoprávní televizi či rozhlase, pokud by takový princip měl být beze zbytku dodržován. Faktem nicméně je, že očividná neobjektivita nejenom veřejnoprávních médií může přispívat k nespokojenosti občanů či k tomu, že někteří z nich pak dávají pro získávání informací přednost nedůvěryhodným zdrojům.