Generál Pavel je zodpovědný občan: když bude nejhůř, tak do boje o Hrad půjde

Generál Petr Pavel je dle posledních vyjádření za jistých okolností ochoten přijmout kandidaturu na českého prezidenta. Ovlivní u některých voličů Pavlovy šance i jeho předlistopadové členství v KSČ?

Přestože do vypršení mandátu současného českého prezidenta zbývají ještě více než tři roky, řada politologů či politických komentátorů již spekuluje o tom, kdo by mohl po příští prezidentské volbě Miloše Zemana na Pražském hradě vystřídat. Mezi ty, jejichž jméno bývá občas řazeno mezi vhodné kandidáty pro tuto funkci, patří i generál Petr Pavel.

Pan Pavel, který je bývalým náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky či předsedou vojenského výboru NATO, ještě donedávna mluvil o tom, že politické ambice nemá, a tudíž o nabídce kandidovat na prezidenta neuvažuje.  Jak se však dle jeho některých mediálních vyjádření z poslední doby zdá, pan Pavel přece jen svůj názor změnil. Co ho k tomu vedlo? Dle toho, co prohlásil například při rozhovoru pro Prostor X, chce být zodpovědným občanem a pokud by hrozilo, že mezi kandidáty na příštího prezidenta budou lidé, kteří představují hrozbu pro naši zemi a zároveň tam nebude žádný vhodný kandidát na volitelném místě, tak se generál Pavel obětuje a do boje o Pražský hrad půjde. V podobném duchu mluvil i v nedávném rozhovoru pro Deník N.

Na tom, že generál Pavel chce kandidovat na hlavu českého státu, samozřejmě nic špatného nevidím – čím více osobností budou voliči při příští prezidentské volbě na výběr mít, tím lépe. Byť tedy nepředpokládám, že by pan Pavel dostal při této volbě můj hlas – snad vyjma situace, kdy by jedinými dvěma kandidáty byli například on a Tomáš Halík (ale k něčemu takovému předpokládám nedojde). Důvodem rozhodně není to, že by byl pan Pavel pro mě nepřijatelný kvůli jeho výše zmíněné funkci v NATO (v letech 2015-2018 byl de facto druhým nejvýše postaveným mužem v této organizaci) či kvůli tomu, že často kritizuje současného českého prezidenta.  

Je určitě dobře, že Česká republika je členem NATO i Evropské unie. U pana Pavla mi ovšem docela často přijde, že vyžaduje vůči těmto organizacím naprostou loajalitu a zastává názor, že by naši političtí představitelé neměli být vůči nim nikdy kritičtí. Mám tím na mysli například případy, kdy pan Pavel v minulosti hovořil o přeceňování hrozby terorismu a uprchlíků v současné době nebo když v lednu 2018 podpořil tehdejší tureckou invazi v syrském Afrínu (při současné invazi, ke které došlo zhruba před měsícem, již vůči Turecku jakožto členskému státu NATO částečně kritický byl, ale jen velmi mírně).

Jak generál Pavel i v rozhovoru pro Prostor X připouští, pro některé voliče může případně být problémem i jeho předlistopadové členství v KSČ (Pavel byl členem strany v letech 1985-1989). V této souvislosti mně přijdou pokrytečtí jak ti, pro které je Pavlovo předchozí členství v KSČ zásadním problémem a nevadí jim totéž u Andreje Babiše či Miloše Zemana, tak také ti, kteří naopak tuhle skutečnost rádi zdůrazňují u Babiše i Zemana (přičemž mluví třeba i o tom, že bývalý komunista je totéž jako bývalý černoch) a v případě kandidatury pana Pavla nic takového nezmiňují.

Já osobně bych tedy Pavlovo předchozí členství v KSČ jako zásadní problém neviděl, ovšem na druhou stranu mi dnes neznějí úplně věrohodně jeho slova o tom, že když do KSČ vstupoval, tak věřil tomu, že je komunismus reformovatelný. Mám určité pochopení pro ty, kteří něčemu takovému věřili v období Pražského jara v 60. letech. Ale v době, kdy v naší zemi pevně vládli Husák, Bilak či Jakeš? Pan Pavel sice v rozhovoru zmiňuje Gorbačovovu perestrojku, která právě v roce 1985 začala, ovšem kandidátem strany se přece stal již o dva roky dříve… Proto by od generála Pavla bylo dnes asi férovější říci, že do KSČ tehdy vstoupil s vidinou lepšího kariérního postupu v armádě.

I to je jeden z důvodů, proč pan Pavel pro mě zcela důvěryhodným kandidátem na funkci českého prezidenta není. Většina voličů však může být jiného názoru a pokud se případně Petr Pavel příštím prezidentem stane, budu to zcela jistě respektovat. Což by v demokratické společnosti mělo být samozřejmostí pro každého občana.