Děti teroristů mají právo žít v Belgii, aneb kam až ta politická korektnost spěje?

Mají i děti teroristů, přesněji řečeno děti rodičů, kteří odešli bojovat do Sýrie po boku islámských radikálů, právo v Belgii žít? Podle rozhodnutí belgického soudu ano.

Před zhruba 10 dny byla pozornost v českých médiích věnována především vánočnímu poselství prezidenta Miloše Zemana a zde na blozích pak rozebírání jím užitého pojmu „lepšolidé.“ Proto možná řadě lidí unikla zpráva o rozhodnutí belgického soudu ohledně práva dětí islámských džihádistů, která však dle mého názoru pozornost rozhodně zaslouží.

Jak jsem se dočetl například zde, belgický soud nařídil koncem prosince vládním úřadům, aby co nejdříve zajistily návrat do vlasti 6 belgických dětí, které v současné době pobývají v syrských uprchlických táborech. Jde přitom o děti, jejichž rodiče odešli do Sýrii bojovat po boku radikálů z Islámského státu, tedy de facto děti teroristických rodičů. Soud dal navíc belgické vládě lhůtu pouhých 40 dnů na to, aby začala ve věci jednat, jinak bude čelit pokutě ve výši pět tisíc eur za každý den a každé dítě.

Ne, že bych nad některými rozhodnutími českých soudů občas také nekroutil hlavou a netázal se v souvislosti s nimi na to, zda někteří soudci u nás také občas nepostrádají zdravý rozum. Ale dle výše popsané zprávy bychom nejspíš měli být rádi, že v porovnání se soudci z některých západoevropských zemí to s českými soudci ještě není tak zlé. Nebo se mýlím a na rozdíl ode mě vidí ostatní lidé v rozhodnutí belgického soudu racionalitu?

Věřím tomu, že se možná najdou takoví, kteří budou tvrdit, že zmíněné děti za své rodiče nemohou a jestliže jsou belgickými občany, tak by belgická vláda měla vynaložit své úsilí na to, aby vykonala to „nejlepší“ pro jejich budoucnost. Ovšem neříká zdravý selský rozum naopak to, že soud belgickou vládu de facto žádá, aby v zájmu těchto dětí zvyšovala bezpečnostní riziko pro svou zemi a do budoucna tak ohrožovala bezpečnost většiny svých občanů? To si soudci či některé lidskoprávní organizace, které rozhodnutí belgického soudu chválí, opravdu neuvědomují, že tyto děti asi těžko úplně přeruší vazby na své džihádistické rodiče a až dospějí, je zde dosti velké riziko, že půjdou v jejich šlépějích?

Člověk zkrátka stále více kroutí hlavou nad tím, kam až v dnešní době takzvaná politická korektnost spěje, a to nejenom v souvislosti s tímto případem. Včera zde kolega bloger Tomáš Zdechovský velmi dobře popsal případ ženy, která dala ránu pěstí dvacetiletému Afghánci, který ji sexuálně obtěžoval při silvestrovských oslavách v Rakousku. Jelikož zmíněná žena zlomila útočníkovi nos, je nyní obviněna z těžkého ublížení na zdraví. Pokud napadenému nejde o život, obrana by samozřejmě měla být vždy přiměřená. Ovšem na druhou stranu, neměly by příslušné orgány spíše řešit to, že v souvislosti s kriminalitou do Evropy příchozích migrantů z Blízkého východu rozhodně nešlo o ojedinělý případ? Jenže v rámci politické korektnosti se o tom obvykle mluví jen velmi tiše, případně vůbec…