Děkanka americké univerzity napsala, že záleží na každém životě. Byla vyhozena…

Nechcete-li v USA přijít o zaměstnání, musíte si mimo jiné dát dobrý pozor na to, jak se veřejně vyjadřujete k protestnímu hnutí Black Lives Matter.

Vlna protirasistických protestů, kterou odstartovala na konci května smrt Afroameričana George Floyda po nepřiměřeném policejním zákroku, stále neutichá, a kromě USA se rozšířila i do řady jiných zemí světa. Protesty jsou však často spojeny jak s násilím v podobě útoků na policisty či rozbíjením a rabováním obchodů, ale i s mnoha absurditami. Mezi ty patří zejména strhávání a poškozování soch či pomníků historicky významných osobností, na kterých organizátoři protestů shledali rasistickou či koloniální minulost. V USA tak byly například zcela nesmyslně strženy sochy objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba či někdejšího amerického prezidenta Thomase Jeffersona, v Londýně pak byla poškozena socha významného britského premiéra Winstona Churchilla.

Za naprostou absurditu, spojenou s těmito událostmi, pak považuji i čerstvý případ vyhazovu americké děkanky Leslie Neal-Boylanové. Jak je popsáno zde, děkanka ošetřovatelského oboru na University of Massachusetts dostala výpověď kvůli tomu, že se ve svém emailu údajně urážlivě vyjádřila vůči hnutí Black Lives Matter. Pokud se ovšem někdo domnívá, že děkanka toto hnutí označila za rasistické (jak to například učinil před několika dny český prezident Miloš Zeman), tak se hluboce mýlí. Neal-Boylanová naopak v emailu, adresovanému komunitě ošetřovatelských škol, vyjádřila znepokojení ohledně násilí vůči lidem tmavé pleti. Dodala ovšem, že by nemělo platit pouze to, že záleží na životech černošských občanů („Black Lives Matter“), ale že záleží na každém životě („Everyone‘s Lives Matter“).   

Děkanka byla přitom vedením univerzity propuštěna, aniž by dostala prostor vyjádřit se k interpretaci svého emailu. A jak je dále v článku na Echo24 napsáno, její případ není v současném USA ojedinělý. Výpověď nedávno dostala i ředitelka střední školy v americkém Vermontu poté, co napsala na Facebook: „To, že všude nenosím transparent Black Lives Matter, by nemělo znamenat, že jsem rasistka.“

Člověku se až nechce věřit tomu, že něco takového je v dnešní době možné v zemi, která je nám mnohými dávána za vzor demokracie, mezi jejíž největší výdobytky by měla patřit i svoboda slova. Zvlášť absurdní mi pak přijde, že jak univerzitní děkanka, tak i ředitelka střední školy nikoho neurazily a o tom, že by se snad dopustily nějakého rasového projevu, nemůže být ani řeč. Pouze se snažily přívržencům hnutí Black Lives Matter taktně sdělit, že je v dnešní době důležité bojovat nejenom za práva černochů, ale i bělochů, Asiatů či Indiánů.

Kauza americké děkanky pak působí zvlášť kontroverzně s nedávno medializovaným případem profesorky Priyamvady Gopalové z britské univerzity v Cambridgi, která napsala na Twitter, že „na životě bílých nezáleží.“  Byť tento výrok nebyl myšlen doslovně, profesorka indického původu za něj sklidila vlnu kritiky. Vedení cambridžské univerzity se však za ni postavilo s tím, že univerzita hájí právo akademiků vyjadřovat své názory, a naopak profesorku povýšilo (viz odkaz zde).

Asi nebudu jediný, koho při čtení zpráv tohoto typu občas napadne otázka: je dnešní svět opravdu ještě v pořádku? Případně: kde až tahle hyperkorektnost jednou skončí?