Bude prezident ctít Ústavu i v případě, že na ministra bude navržen pan Trčálek?

Je prezident povinen jmenovat ministrem třeba i Ferdu Mravence? Mnohými zdejšími experty jsem byl nedávno poučen, že tomu tak skutečně je. Což mě inspirovalo k napsání dalšího blogu na tohle téma.

Píše se rok 2023. Prezidentem České republiky se stal bývalý skvělý hokejista Jaromír Jágr, který v druhém kole prezidentských voleb těsně porazil neméně skvělého bývalého hokejistu Dominika Haška. V témže roce rovněž proběhnou předčasné sněmovní volby, jejichž vítězem se stane strana Trikolóra, vedená Václavem Klausem mladším. Předseda této strany je proto prezidentem pověřen sestavením nové vlády.

Když se Karel T. jednoho večera vrátil z oblíbené čajovny domů, ve své poštovní schránce našel velkou dopisní obálku s modrým pruhem. A v jejím levém horním rohu bylo u adresy odesílatele uvedeno: Kancelář prezidenta republiky, Hradčany, Praha 1. Karel se prvně trochu vyděsil (kdo by také ne…): co ho probůh otravuje Pražský hrad?  Že by po něm snad chtěli vymáhat nějakou pokutu za to, že se účastnil poslední demonstrace proti tomu zloduchovi Zemanovi, kde někteří házeli rajčaty a vajíčky (Karel však ne)?

Skutečnost však byla diametrálně jiná. Když dopis otevřel, stálo v něm: „Vážený pane Trčálku, přijměte mé srdečné pozvání na Pražský hrad, kde budete 1. září 2023 slavnostně jmenován ministrem zemědělství. S pozdravem Jaromír Jágr, prezident České republiky.“ Karel nevěřil svým očím: není to nějaký omyl? Nebo se ten Klaus už fakt úplně zbláznil? (Karel ovšem netušil, že je to práce jeho celoživotní lásky  - ekonomky Markéty Šichtařové, která byla při skládání vlády Klausovou nejvýznamnější poradkyní).  Když však následující den Václavu Klausovi zatelefonoval, ten mu potvrdil, že s ním na ministra zemědělství počítá a že je jeho nepsanou vlasteneckou povinností nabízený post přijmout.

Karel z toho byl dost nesvůj. Kdyby mu nabídli resort kultury, zahraničních věcí, spravedlnosti…, to všechno by jistě hravě zvládl. Ale zrovna zemědělství? Sice občas tajně o kariéře vrcholného politika snil, ale přece jen reálně znal své možnosti a nechtěl dopadnout jako kdysi jistá Karolína Peake, která byla ministryní pouhých osm dní. Proto se rozhodl, že se osobně vypraví do Prahy za prezidentem a požádá ho, aby jeho nominaci nepřijal.

Jaromír Jágr Karla přijal a trpělivě ho vyslechl. Poté se ho zeptal:
„No a proč tedy nechceš tím ministrem být?“ (dávný zvyk každému tykat zůstal Jágrovi i poté, co se stal prezidentem)
„Především proto, že mé zkušenosti se zemědělstvím jsou velmi malé,“ odvětil Karel. „Jednu dobu jsem zkoušel pěstovat konopí – samozřejmě pro léčebné účely, zdržovalo mě to však od mé publikační činnosti, a tak mám teď na balkóně jen pár kaktusů. A co se týče živočišné oblasti, tak jsem pouze kdysi dávno doma pěstoval křečka, ale i ten mi brzy pošel hlady.“
„No to je fakt nic moc,“ odvětil prezident Jágr. „A vzdělání máš jaké?“
„Filozofickou fakultu,“ odpověděl Karel hrdě.
Tak ta Ti asi bude na zemědělství prd platná, pomyslel si Jágr a hlasitě vzdychl. Během své bohaté hokejové kariéry byl však zvyklý ustát daleko složitější situace, a tak byl přesvědčen, že si poradí i s touhle.  

Podíval se na budoucího ministra a takřka otcovsky mu sdělil: „Podívej Karle, problém je v tom, že Tě premiér již navrhl a tím pádem já jako prezident jsem podle článku 68 Ústavy České republiky povinen jeho návrh přijmout. Přece víš, jaké dohady kolem toho byly před 4 lety, kdy se někteří podivovali nad tím, že je prezident povinen jmenovat ministrem třeba i Ferdu Mravence, ovšem dle mínění takřka všech právních expertů tomu tak skutečně je!“

Když pak zdrcený Karel odcházel z prezidentovy pracovny, Jágr ještě dodal: „Kdybys svou funkci opravdu nezvládal, můžeš samozřejmě podat demisi. A tu já jsem dle Ústavy rovněž povinen přijmout. Ale moc nepočítej s tím, že budu rychlý. To víš, za 14 dní začíná hokejová extraliga, a ač mi je již jednapadesát, své Kladno nemohu přece nechat ve štychu…“