Tříkrálová úvaha o termínu Vánoc

Pravoslavní slaví Vánoce právě dnes – 6. ledna. Pravoslavné Vánoce bývají bílé, avšak katolické často blátivé. Čím to? Poslední týden v prosinci pravidelně přichází obleva…

V roce 2010 však obleva překvapivě nepřišla. Nejen proto je dnes vhodná chvíle porovnat katolický a pravoslavný termín Vánoc.

Jak to všechno začalo?

Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato noc i další noci byly odedávna považovány za »svaté noci«.

Kořeny dnešních Vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu. Vánoce nemají jen tradici evropskou. Podobné svátky se slavily v Asii, u amerických Indiánů i jinde na severní polokouli.

Římané slavili 25. prosince den Zrození nepřemožitelného Slunce. Ten den se po celé říši se konaly velké náboženské pohanské oslavy.

Pak křesťané usoudili, že by bylo dobré, kdyby oslavy Ježíšova narození soupeřily o přízeň lidu s pohanským svátkem. Proto církev ustanovila slavnost narození Ježíše Krista na 25. prosinec.

Dějiny ovšem o datumu Ježíšova narození nepodávají žádnou zprávu. Ani pisatelé Bible datum Kristova zrození nezaznamenali. Tato otázka už asi nikdy nebude zodpovězena. Písmo hovoří o pastevcích, kteří v okamžiku zrození sedíc pod hvězdnou oblohou se svými stády zahlédnou znamení – jasnou zářící hvězdu. Pokud by se narodil Ježíš koncem prosince, co by dělali pastevci venku se svými stády? Pastevci pásli svá stáda od března do listopadu. Ve 3. století se křesťané v Egyptě domnívali, že se Ježíš narodil v květnu...

Jednou z převládajících náboženských myšlenek 2. a 3. stol. byla víra v božství Slunce. Mělo to svou logiku: Ve starém zákoně se budoucí spasitel označuje jako ›Slunce spravedlnosti‹, v novém zákoně je Ježíš označován jako ›Světlo světa‹.

Pravdou je, že Vánoce slavené na severní polokouli v katolickém termínu jsou zároveň i oslavou zimního slunovratu.

Katolická církev se soustřeďuje na lidskou podstatu darovaného vykupitele a skromnost podmínek jeho narození.

Pravoslavné Vánoce se slaví na den Zjevení páně – 6. ledna. Pravoslavná církev zdůrazňuje mystérium spojení božského a lidského v Ježíšovi. Předmětem oslavy je moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako Mesiáš a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém křtu v řece Jordánu.

Je možné, že volbu 6. ledna ovlivnil pohanský svátek: v Alexandrii slavili pohané v noci z 5. na 6. ledna narozeniny boha Eóna, boha času a věčnosti.

V minulosti byly pravoslavné Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části do zapomnění po úředním zákazu slavení Vánoc v Sovětském svazu (1918). V současném Rusku jsou oslavy spojeny především s Novým rokem a s jolkou. Ústřední nepravoslavnou a pohádkovou postavou je Děda Mráz.

6. leden je v západní liturgii svátek Tří králů. Tři králové jsou lidovým označením pro mudrce, kteří podle novozákonních evangelií navštívili krátce po narození Ježíše v Betlémě. Přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu. Bible však neříká, kolik bylo mudrců. Rovněž jména Kašpar, Melichar a Baltazar jim byla přisouzena až na základě středověké legendy.

»Když se naplnil čas, objevil se na nebi zvláštní úkaz: vlasatice – kometa. Mudrci v ní viděli znamení příchodu prorokovaného vykupitele. Touha spatřit na vlastní oči novorozeného krále, je přivedla k rozhodnutí, že se vydají společně, ačkoli byl každý z jiné země, za touto jasně zářící hvězdou, která je vedla.«

Tento den se žehná voda, kadidlo a křída. Je také zvykem v tento den žehnat příbytky – vykrápět je vodou, vykuřovat kadidlem; a dveře označovat křídou a písmeny s třemi křížky.

V Irsku je tento den nazýván někdy též ›malé Vánoce‹, v Itálii se ze jména svátku vyvinulo jméno stařeny, která roznáší dětem vánoční dárky – Befana (z řeckého epifaneia). Ve Španělsku, na Kubě a v některých latinskoamerických zemích se den nazývá El Día de los Reyes (den Králů) nebo Navidad de Negros (černošské Vánoce).

Obleva

›Na Adama a Evu čekejte oblevu‹, praví lidová moudrost. Pravdou je, že bílé Vánoce jsou pro Čechy vzácností.

Kdy začíná zima? Na to jsou dvě odpovědi. Astronomická zima začíná na severní polokouli zimním slunovratem (okolo 21. prosince) a trvá do jarní rovnodennosti. Meteorologická zima v Evropě začíná 1. prosincem a končí poslední den v únoru.

Astronomická a meteorologická roční období jsou definována odlišně. Popis rozdílů by přesáhl možnosti tohoto článku. Každopádně meteorologická roční období mají blíže k pozorovanému počasí. Je přeci známo, že první sníh padá už začátkem prosince.

Vánoční obleva patří mezi povětrnostní singularity (jedinečnosti). Mezi singularity patří vedle vánoční oblevy také medardovské počasí, babí léto a ledoví muži. Vánoční obleva vyniká pravidelností – pravděpodobnost jejího příchodu je 80%. Mezi Štědrým dnem a Novým rokem k nám proudí teplý mořský vzduch od západu nebo jihozápadu. V nižších a středních nadmořských výškách proto prší, taje sníh a ledový příkrov na vodních hladinách mizí. Ovšem na horách se neoteplí natolik, aby roztál sníh. A protože je tohle období bohaté na srážky, ve vyšších horských polohách vydatně sněží. Nakonec tedy máme na horách více sněhu, než kdyby obleva nepřišla.

Vánoční oblevu bych nazval mezidobím mezi malou a velkou zimou. Období od začátku prosince do Štědrého dne bych označil »malou zimou«: Tehdy už padá první sníh, avšak tuhé mrazy ještě nebývají. Čas od Tří králů do poloviny února mi připadá jako »velká zima«: To už mohou přijít i třeskuté mrazy a může napadnout hodně sněhu. I když letos je to trochu jinak…

Vánoce si spojujeme se sněhem. Jenže Ježíš se narodil v Betlémě, kde žádný sníh neměli. Pokud bychom si neuměli Vánoce bez sněhu představit, bylo by lepší je slavit v pravoslavném termínu.

Letos vánoční obleva výjimečně nepřišla a my tak měli bílé Vánoce. Naši pravoslavní spoluobčané měli sníh na Vánoce často. Ale je sníh to hlavní?

Všem pravoslavným přeju veselé Vánoce.