Superneogotika a mnohem víc

Jaká je budoucnost architektury? S jakými slohy se budeme setkávat v budoucnu? Může přijít nová etapa slohů romantického historismu? Těžko říci. Vím jen, že každá doba vtiskla architektuře svůj ráz.

Žijeme v době, kdy vrcholí moderní i postmoderní architektura. Jak se od sebe liší?

»Moderní architektura je termín užívaný pro mnoho stavitelských stylů s podobnými charakteristikami – na prvním místě jde o zjednodušení forem a eliminaci ornamentů. Tento sloh byl vytvořen na počátku 20. století.« Zdroj: Wikipedie. Dále se tu píše: »Kolem roku 1900 začalo mnoho architektů po celém světě vyvíjet nová architektonická řešení, aby spojili tradice (např. gotiku) s novými technologickými možnostmi. Práce Louise Sullivana a Franka Lloyda Wrighta v Chicagu, Victora Horty v Bruselu, Antoniho Gaudího v Barceloně, Otto Wagnera ve Vídni a Charlese Rennieho Mackintoshe v Glasgow, mezi mnoha jinými, mohou být považovány za boj mezi starým a novým.«

Postmoderna se snaží budovy zlidštit, více rozčlenit a nevyhýbá se ani ornamentu. »Postmoderna se často obrací pro inspiraci do historie, ale zcela jinak, než historizující slohy v 19. století. Znovu se do architektury dostávají symetrie, antikizující sloup, obloukové okno, dekorace a podobně. Vzniká postmoderna retrospektivní – zatímco postmoderna progresivní se snaží využívat tvarosloví i techniky soudobé, ale zcela odlišné od moderny.« (Wikipedie)

Ale dá pořád vymýšlet něco nového? Co když se jednoho dne moderní architektura vyčerpá? A co když si vyznavači postmoderny nebudou vědět rady s tím, jak přetavit historii do současnosti? Co bude pak?

Může přijít doba, kdy se začneme víc ohlížet do minulosti. A pak budeme chtít stavět budovy inspirované historií. Možná si budeme opět idealizovat středověk, tak jako v 19. století. Kromě toho budeme chtít čerpat z odkazu renesance. Jistě nás osloví i baroko.

Zdá se mi, že vždy, když má společnost před sebou nejistou budoucnost, obrací se do minulosti. Počátky romantismu (nejen architektonického) patří do období, kdy se umění oddělilo od přítomnosti. A je pravda, že jsou ovlivněny nostalgickými vzpomínkami na minulost. Naše budoucnost je nejistá, proto se dá očekávat nová vlna romantismu.

A tak budeme možná opět podléhat kouzlu minulosti a exotice vzdálených zemí. Třeba se nám bude opět stýskat po rytířském středověku. A kdoví, co přijde pak… Třeba nová vlna anglické (windsorské) neogotiky.

Už dnes občas čerpáme z minulosti. Náš nejm

ladší hrad, Červený Újezd, byl dostaven v roce 2002. Nové podzemní nádraží na ruzyňském letišti bude inspirováno gotikou. Pak je tu podnikatelské baroko, z jehož chyb bychom se měli poučit. Pražský klášter na Slovanech (Emauzy) a Palladium jsou příkladem propojení starého s novým. Jak se to podařilo, to si musí posoudit každý sám.

Superneogotika

Nový sloh bude navazovat jak na neogotiku, tak přímo na gotiku. Idealizaci středověku se asi nevyhneme, a tak budou mnohé stavby působit romanticky. Opět se budeme setkávat s budovami inspirovanými anglickou gotikou. Může přijít ke slovu i gotika francouzská. Avšak měli bychom čerpat především z gotiky české.

Bylo by možné postavit repliku Nového Hradu u Kunratic (jinde než současná zřícenina). Největším úkolem bude dostavba pražského chrámu Panny Marie Sněžné. Když Karel IV. chrám zakládal, věřil, že bude velkolepým dílem srovnatelným jen se svatým Vítem. Ze smělých plánů však zbylo jen kněžiště. Přišly totiž husitské války, pak nebyly peníze, jindy měli lidé jiné starosti…

Dokončení chrámu je stále velkou výzvou. Věřím, že by se stará a nová část chrámu dala organicky propojit. Zde se hodí připomenout, že chrám svatého Víta vznikal od středověku až do roku 1929. Přitom chrám nepůsobí nijak nesourodě.

Superneobaroko

Jedno novodobé baroko tu už máme – a sice baroko podnikatelské.

Je třeba poučit se z jeho chyb. Těch je více, zmíním zde třeba velké domy na malých pozemcích, stylová nejednotnost, šetření na detailech (plastová okna, betonová dlažba). Především je důležité, že superneobaroko nebude vhodným slohem pro obytné domy, ale bude určeno pro budovy veřejné – kostely, radnice, nádraží, školy atd.

V devadesátých letech vyrostlo kolem velkoměst mnoho satelitů. Docházelo k živelnému rozrůstání sídel (tak řečená sídelní kaše). Mnoha příměstským obcím chybí centra. A právě tady je příležitost nějaké to centrum postavit – třeba v historizujícím slohu (superneobarokní radnice, superneogotický kostel nebo něco jiného).

Podobných chyb jako u podnikatelského baroka se dopouštěli architekti na počátku 20. století; tehdy už byly historizující slohy na konci své dráhy, v tomto období docházelo k jejich prolínání a výsledkem byla tak řečená »dortová architektura«.

Neobarokní stavby se v Čechách objevily až jako poslední, protože baroko bylo v 19. století pokládáno za »zkaženou renesanci«. Věřím, že naše doba umí baroko ocenit.

I na superneobaroko bychom se měli a mohli připravit. V pražské Libni měl být vybudován neobarokní kostel. Avšak nedošlo k tomu. Bylo by možné oprášit staré plány a kostel konečně postavit. Tak bychom se mohli na superneobaroko připravit.

Superneorenesance

V soudobé architektuře je pramálo renesančních stop (Červený Újezd nese i renesanční znaky - malované stropy, sgrafita). Proto je třeba se na renesační vliv připravit - nejlépe tak, že se znovu postaví nádraží Těšnov. Na této budově se architekti a stavitelé budou moci naučit porozumět renesančním vlivům.

Je také možné postavit přední fasádu hlavní budovy a za ní potom moderní prosklenou halu. Pak by šlo vlastně rovnou o superneorenesanci.

Avšak je třeba se vyvarovat neorenesančních chyb: »Tuctové novorenesanční architektury, zaplavující záhy naše města, mají s díly průkopníků tohoto historizujícího slohu již pramálo společného, alespoň pokud jde o výtvarnou invenci. Vyznačují se především přemírou štukového dekoru, který spolu s architektonickými články nemůže zvládnout jejich mnohapatrová široká průčelí. Obliby nabývají nárožní věžice někdy s kupolkami a ochozy, balkóny, arkýře na krakorcích, většinou - kromě solidných kamenných staveb - jen kašírovaných, dutých, buď vybedněných z prken, nebo obložených zevně štukovými a sádrovými sériově prefabrikovanými detaily, zatímco nosnou funkci obstarávají zamaskované traverzy. Právě tak se prefabrikují kuželky do balustrád, hlavice pilastrů a množství dalších detailů, z nichž se bohatá fasáda někdy jen skládá a sestavuje jako ze stavebnice. Celek zase doplňují mříže, zábradlí a pitoreskní korouhvičky.« Zdroj: http://www.satalka.cz/slohy/Historicke.html

A co dál?

Nabízí se i možnost vytvořit nový sloh inspirovaný husitstvím. Inspiraci husitstvím nezapřou rozhledny Blaník a Hýlačka. V novém husitském slohu by se mohla postavit třeba nová hala táborského letiště.

Pak by bylo možné ještě vytvořit nové slohy navazující na klasicismus, empír, secesi, kubismus…

Zdraví vás