Tato vláda reformy nezvládne, není na ně dost sexy

Velké úkoly doby dokázali zvládnout jenom politici, kteří oplývali potřebným charismatem. Odolala by Británie náletům Luftwaffe bez Winstona Churchilla? Konal by se německý hospodářský zázrak bez Konrada Adenauera? Rozložila by Amerika říši zla bez Ronalda Reagana? Podíváme-li se do domácích luhů a hájů, nahradili bychom tzv. plánované socialistické hospodářství trhem bez Václav Klause? Stala by se ČSSD z politického outsidera nejsilnější stranou bez Miloše Zemana?

Nejpravděpodobnější odpověď na tyto otázky je, že možná ano. Ale s vysokými náklady, v delším čase, bolestivěji a možná, že nakonec vůbec ne. Naše vláda nestojí před tak kolosálně historicky důležitými událostmi, ale její úkoly nejsou také úplně triviální. Zastavit hrozivý růst deficitu veřejných financí, zajistit výplatu starobních důchodů i těm, kteří do něj mají ještě daleko, nebo modernizovat a zefektivnit zdravotní systém.

K tomu nutně potřebuje jistou míru podpory ze strany veřejnosti. K jejímu získání zase potřebuje zdatného a charismatického komunikátora, který dokáže přesvědčit občany o nezbytnosti a prospěšnosti prosazovaných reforem. Vláda Petra Nečase se o něco takového ani nepokouší, do diskusí o reformách se nepouští. Záměry pouze upoceně oznamuje přes média jako hotovou a jedině správnou věc s konstatováním, že je už minutu po dvanácté a nic nelze odkládat.

Možná si sebekriticky uvědomuje, že jednotliví členové vlády, s charismatem šedivých myší a suchopárných mentorů, by byli davem roztrháni na kusy a z jejich geniálních myšlenek by pod tlakem odborné i laické veřejnosti lítaly cáry papíru. Namísto pravidelného ježdění po mítincích a naslouchání občanům, se ministři uzavírají do ulit svých pracoven a honosných úřadů, kde jim jejich věrní přisluhovači sdělují, pokud možno, jenom dobré zprávy. Pak může vzniknout nápad na saturování budoucích důchodů okamžitým zvýšením DPH, bez ohledu na katastrofické následky, které s sebou přinese.

Naděje, vkládané do této vlády, se rozplývají. Naděje, že nové politické strany na scéně a v kabinetu přinesou nový politický styl, dnes vypadají směšně. Nic se nezměnilo a ony už nejsou zajímavé, nejsou sexy. Veřejnost si už našla nové tváře a nová jména, třeba kontroverzní, ale autentická. Nezajímá ji Nečas, Kalousek, John či Drábek. Chce slyšet třeba Engela, Svobodu nebo Bobošíkovou. Ti jsou teď sexy a pokud svou přitažlivost nepoztrácí někde po cestě, mohou si při pohledu na vládní sestavu připomenout titul jedné zajímavé knihy, napsané v jiné době a na jiné téma, který zní: "Dnešek je váš, zítřek je náš."