Euro je největší tragédií Evropy od druhé světové války

Německý ministr financí chce dohlížet na rozpočty všech zemí Evropské unie. I těch, které se nepřidaly k pochybnému dobrodružství zvanému jednotná evropská měna a ponechaly si svoje národní měny. Konečný pohřeb suverenity jednotlivých států, vymazání zbytků demokracie a neomezená vláda technokratů má být lékem na potíže smrtelně nemocného eura. Evropští politici tak chtějí léčit otravu evropského měnového systému podáváním stále silnějších dávek jedu.  

Nastíněný plán vzniku centrálně evropského rozpočtového orgánu pro celou sedmadvacítku je vrcholem arogance a přímo provokací vůči zemím jako je Česká republika, které euro nepřijaly. Ti, kteří stáli u zrodu eura a nadutě jej politicky prosadili bez ohledu na elementární ekonomické zákonitosti, nám teď chtějí předepisovat, jak máme nákládat s penězi našich občanů. Ti, kteří projektem jednotné evropské měny zavedli starý kontinent na scestí, zavinili fatální pokles jeho konkurenceschopnosti a způsobili všem evrospkým státům a jejich obyvatelům obrovské problémy, dostanou jako odměnu ještě vyšší pravomoce rozhodovat o životě nás všech.

Evropští politici tohoto střihu by namísto šílených plánů měli zpytovat svědomí. Je nejvyšší čas, aby přiznali, že projekt eura je omylem. Ba co víc, ve svých důsledcích je největší katastrofou pro Evropu od spuštění železné opony po druhé světové válce. Kvůli euru se celá Evropa dostává do pasti, kterou jí tvůrci a prosazovatelé eura nastražili. Opuštění eura i jeho pokračování způsobí obrovské fianční ztráty, je jenom otázkou, která z uvedených variant větší. Pravděpodobně ta druhá, protože dopady řízeného krachu eura jsou spočitatelné, i když jejich rozměr je kolosální. Dopady umělého udržování eura nezná a nemůže znát nikdo. Jeho náklady je možné označit pouze ležatou osmičkou, tedy jako nekonečné.  

Máme právo žádat evropské politiky, aby už konečně přestali fantazírovat o celoevropské vládě a pokorně se vrátili k původním ideálům evropského společenství, tedy volnému pohybu zboží, osob, kapitálu a pracovní síly, při respektování odlišné ekonomické úrovně a národních tradic jednotlivých zemí. Jejich zničující politické aktivity typu jednotné měny nebude totiž financovat nikdo jiný, než občané členských států Unie. Teď už i těch, kteří s eurem platí jenom za hranicemi. Ja načase říci těmto nápadům jasné ne.