Sobotkova další nedostatečná z ekonomie

Předseda ČSSD zase zaperlil. Příčinou ekonomické krize jsou podle něho nízké daně. Díky nim vzrostlo zadlužení veřejných rozpočtů na neúnosnou míru dávno předtím, než udeřila finanční krize. Řešení je podle Sobotky jasné: zvýšit daně pokud možno všem, firmám na prvním místě. A hezky celoevropsky, protože Brusel je to místo, kde všechno vyřeší za nás za všechny. Socialisté jsou tam přece nejsilnější a oni vědí jak na to. Ostatně se o tom přesvědčuji občané EU a eurozóny zvláště každý den.

O tom, že bezprecedentní zadlužení většiny evropských států je obrovským balvanem není sporu. Problém je ale v tom, že nevzniklo díky nízkým daním. Průměrné zdanění ve státech EU, včetně odvodů, je v porovnání se zbytkem světa velmi vysoké. Příčina tkví na výdajové straně rozpočtů. Rozmach sociálního státu blahobytu po 2. světové válce spolehlivě vysál všechny vlastní příjmy a postupně dotlačil vlády k žití na dluh, které se stalo pro některé z nich nezvládnutelné.

V Evropě přestalo platit, že plat se dostává za práci, že zisk je odměnou za úspešný podnikatelský záměr a že sociální zajištění je na prvním místě úlohou rodiny. Politici, zvláště ti levicoví, ale nejen oni, naučili občany evropských států myslet obráceně. Namísto odměny za výkon nárokové dávky na všechno možné i nemožné bez ohledu na vlastní přičinění, namísto podnikatelských inovací džungle nejprve státních a nyní především evropských dotací, namísto rodinné solidarity neadresná solidarita všech se všemi.

Z minimálního a efektivního státu se stal nenakrmitelný bumbrlíček, který strká prsty do všeho a o všem chce prostřednictvím svých politiků a ještě více úředníků rozhodovat, vše kontrolovat a omezovat. A aby byla situace ještě horší, tento proces nabral na nebývalých obrátkách růstem evropské byrokracie. Ta jednou viditelně, většinou však nenápadně a pozvolna, vytvořila nad už tak zbytnělými státními aparáty extrémně centralistické a mimo jakoukoli demokratickou kontrolu jednající mocenské centrum s mimořádnými pravomocemi.  Těm chce předseda ČSSD předat další kompetence, tentokrát rozhodování o výši daně z příjmu právnických osob. 

Představa, že vysoké daně spolehlivě naplní státní pokladnu, která pak bude moci vesele financovat pokračování evropského státu blahobytu, je iluzí. Reálný výsledek je zcela jiný: odchod podniků do jiných zemí případně kontinentů, zvýšení nezaměstnanosti, zaostávání prosperujících firem kvůli nedostatků prostředků na inovace, vyšší míra obcházení daňové povinnosti, a v důsledku toho chudnutí společnosti jako celku. To je ve skutečnosti budoucnost, kterou nám chystá vláda vedená ČSSD. 

I proto se nelze smířit s tím, že o budoucí podobě vládnutí v České republice je rozhodnuto. Vláda se nesestavuje na základě průzkumů volebních preferencí více než 13 měsíců před volbami. Je ještě dost času se této hrozbě postavit a nenechat levicové strany napáchat další vážné škody na ekonomické situaci České republiky. Sobotkovo působení na ministerstvu financí ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě by mělo být dostatečným mementem. Jeho poslední výroky o příčinách ekonomické krize svědčí o tom, že ve studiu ekonomie za ta léta nepokročil ani o píď.