Jak je nebezpečné prát

Všechno jednou končí. Tak ukončila svůj aktivní život moje letitá pračka, a tak nezbylo, než koupit novou. Nový spotřebič mi přinesl řadu překvapení.

Při koupi nové pračky jsem neměl žádné preference, pokud jde o značku, funkce, vzhled nebo jiné parametry. Jediným určujícím ukazatelem byly rozměry, prostě proto, aby se mi nový stroj vešel na místo jemu v koupelně vyhrazené. Neočekával jsem také žádné převratné novinky. Šlo jen a pouze o to, aby ta věc prala alespoň tak, jako pračka minulá.

Se starým strojem jsem se loučil s jistou dávkou dojetí. Pračka anglické provenience mi sloužila spolehlivě od počátku let devadesátých. Byla vyrobena v době, kdy se zřejmě ještě do spotřebičů neinstalovala kurvítka, která spolehlivě vyřadí stroj z provozu krátce po uplynutí záruční lhůty.

Angličtí gentlemani, kteří ji navrhovali, již vzali v plné míře na vědomí rozvoj rovnoprávnosti žen a mužů a správně předpokládali, že prát budou i muži. To se projevilo jednak ve velmi jednoduché obsluze zařízení, ale hlavně v délce základního pracího cyklu, který trval zhruba tři čtvrtě hodiny. Takovéto nastavení umožňovalo plánovat praní na dobu, kdy je v televizi zajímavý fotbalový zápas. V průběhu prvního poločasu se vypralo bílé, v druhém barevné, a to včetně věšení mokrého prádla, které osvobodilo diváka od náročných filozofických debat komentátorů v poločase a po ukončení zápasu.

Nový stroj byl úspěšně nainstalován a při nejbližším fotbalovém přenosu z mistrovství Evropy jsem nacpal do pračky bílé prádlo, neboť za chvíli začínal první poločas, a navolil dle pečlivě nastudovaného návodu základní program. Ani mi nevadilo, že ke zvolení programu je nutno učinit asi třikrát více operací, než dvojí otočení kotoučem a stisknutí „Start“, jak stačilo u pračky staré. Pokrok je pokrok. Na displeji se objevila řada zcela zbytečných informací, které mě vůbec nezajímaly, a stejně se s nimi nedalo moc dělat. Ale displej je displej a něčím se nakrmit musí.

Ale vtom jsem zkoprněl! Na displeji se kromě jiného objevil čas praní, který, jak pravila příručka, vestavěný systém určí optimálně podle množství vloženého prádla. Nevěřil jsem svým očím. Na displeji svítilo 3:15. I když na Euru docházelo často k prodloužení a často došlo i na penalty, takovou dobu žádný zápas netrval. Napadlo mě, že pračku konstruoval nějaký fanda golfu nebo finálových utkání tenisových grandslamů. Jiným důvodem by mohlo být, že před třiceti lety jednoduchá opatření, týkající se rovných práv mužů a žen, již nestačí a jde dnes o problém mnohem složitější. Pračka je totiž skandinávské provenience, kde, pokud vím, dosud nenastal definitivní konsensus o tom, kolik je vlastně pohlaví a jak zajistit jejich rovnoprávnost. Do časového intervalu 3:15 se totiž vejde prakticky každý sport a nehrozí tak nebezpečí, že bude výrobce vystaven kritice, že pominul třeba sportovní preference transsexuálů nebo osob nebinárních.

První poločas jsem se ukájel nadějí, že jde o nějakou chybu a pračka bude fungovat normálně a nikoliv zpomaleně. Marně. Časomíra poctivě ukrajovala minutu po minutě své tři a čtvrt hodiny. Zrušil jsem plánovaný odchod za kamarády do místní hospůdky, kde jsme měli na vysoké odborné úrovni probrat průběh skončeného zápasu, a z dlouhé chvíle začal znovu listovat v příručce. A tu jsem si uvědomil, že konstruktéři stroje jen flexibilně reagují na rychlý vývoj civilizace.

Konstruktérům a programátorům se nejspíše dostaly do rukou poslední objevy z oblasti paleoantropologie, které ukazují, že předchůdce moderního člověka, Homo sapiens, takzvaný kromaňonec, měl objem mozkovny asi o 200 až 300 cm krychlových větší, než člověk moderní, označovaný jako Homo sapiens sapiens, tedy dvakrát moudrý. Nejspíše o stejné věci přemýšlí dvakrát tak dlouho.

Konkrétně se tento posun projevil v podstatně podrobnějším návodu k použití. Zatímco ke zvládnutí provozu staré pračky dostačoval návod o objemu 7 stran, nová příručka má poctivých 42 stran popsaných drobným písmem; obojí samozřejmě v jednom jazyce. Text příručky ve všech použitých jazycích tvoří několika set stránkový svazek. Přitom základních programů (mimo regulační funkce) měla stará pračka 18, zatímco nová jen 14. Výrobce tak plně vychází vstříc zákazníkovi, o němž dle vědeckých poznatků zřejmě předpokládá, že kontinuálně blbne. Příručka může také sloužit ke smysluplnému vyplnění volného času důchodců, pro něž je četba tohoto svazečku ne zcela jednoduchým úkolem, protože bez lupy se mnozí neobejdou.

Nová pračka by měla být úspornější, máme přece ekologii jako evropskou prioritu. No, příkon má sice o 20% nižší, ale pracuje čtyřikrát déle. Tady je někde skryté tajemství úsporného režimu.

Obzvláštní potěšení vyvolává bezpochyby pračka u eurooptimistů a politiků, kteří se již těší, že se rozplyneme v Evropské unii coby provincie nebo něco podobného. Zatímco návod k použití staré pračky se odvolává pouze na to, že mašinka plní evropské nařízení 87/308 z roku 1989, je u nového stroje situace mnohem pokrokovější.

Zjistí-li takový eurooptimista, že stroj vyhovuje nařízení EU 106/2010 i postupnému přechodu na nařízení EU 2019/2023, normě 1061/2010, a dále 1015/2010 a 2009/125/ES, zachvěje se jistě blahem a zaplaven endorfiny prožívá zasloužené uspokojení z toho, že pouhým praním dokáže plnit tolik evropských norem najednou. Navíc lze dobře předpokládat, že s rostoucím počtem nařízení EU se jistě významně snížil počet zranění a úmrtí občanů EU, jejichž příčinou bylo praní, které se tak stává stále méně a méně nebezpečnou činností.

Za tři a půl hodiny bylo konečně dopráno a pověšeno. Prádlo bylo stejně dobře vyprané, jako ve staré pračce, tak vlastně o nic nejde. Jen jedna věc mi zůstává záhadou – co s tím prádlem dělá nová mašinka ty dvě a půl hodiny, které potřebuje navíc. Třeba počítá slipy a vyhodnocuje, zda je moje oblečení v souladu s nějakou směrnicí EU.

Při koupi nové pračky je tak třeba být obezřetný. Nějak se mi zdá, že čím starší, tím lepší.