Před časem jsem se začetl do sbírky blogů výborného Karla Čapka. V jednom...."Hlas nevlastenecký" popisuje tu milovanou českou kuchyni....

"Chvalte si jí s pošetilou samolibostí vražte do ní ještě jednou tolik vajíček a vepřového a másla a čeho chcete. Je neosvícená, těžkopádná, a bezmyšlenkovitá a středověká. Dnes to není vyjímka.Považte, že mi ve jedné vážené restauraci předhodili toto menu: hovězí polévka s játry, hovězí s koprovkou, uzené maso se zélim a navrch flíčky ze šunkou. Odpustte, to není kuchyně, ale krmení Diomedových koní, kteří, jak známo, žrali maso. Ti, kdo ho snědli, vstávali od jídla jaksi zavalití, lesklí a ovlhlí, a až do večera nabyli schopni žádného idealismu. A tuhle řezničinu ve víceméně fádních variantách mi předhodili ve všech českých hospodách od Václavskéhonáměstí po Dolní Václavice a ještě dál. To je ta tak zvaná vydatná česká strava"

Potud pan Čapek. Můžete s ním souhlasit či nikoliv. Já když přiletím do staré české vlasti si v hospůdkách nedávám tu všemi vychvalovanou svíčkovou, ale vepřové vypečené brabce se zélim a dvěma druhy knedlíků. Potom tři měsíce hubnu právě jen o tom zélim.

.

Tohle je ještě dobrý, kdyby svému choti dělala vídeňský řízek, španělského ptáčka, francouzské brambory nebo dokonce nedej bože mexický guláš, to by byl teprve maglajz.

Až tak úplně neprožívám odkud je jednotlivá surovina, řídím se pocitem chutná nechutná. Ale nedávno má drahá polovička koupila nějaké bílé hroznové víno v půlkilovém balení a na obale se skvěla země původu Namíbie. To se přiznám, že netuším jestli jsem někdy něco z této země vůbec měl.