Jak je nebezpečné milovat českou kuchyni

Paní Jiřinka Spořádaná si přivstala. Dnes je totiž slavný den, její životní soupoutník a spořádaný manžel Petr se právě dnes dožil padesátky a zařadil se tak již neodvratně mezi prostatiky v nejlepších letech.

Po čtvrtstoletí společného soužití dobře věděla, že nepotěší svého muže více, než když mu připraví nějakou dobrou krmi tradiční české kuchyně. Pravda, k výročí patří také dort, který již odpočívá od včerejška v lednici, ale Jiřinka dobře věděla, že toho si ten její ani nevšimne. Drží se zásady, že maso je maso a nejlepší je vepřové.

Tak čím začít, říkala si v duchu. Nejdřív dám vařit ovárek, ještě že jsem včera zajela do toho supermarketu a všechno nakoupila. Tak, tady máme pěkná dvě kolínka, nožičky a ještě nějaké další masíčko… Co to tady je, to musím odříznout: Product of Spain, podívejme se, jakou cestu prasátko vážilo, než se dostalo k nám na stůl. Ještě sůl, koření…to mám taky čerstvé, podle firmy asi maďarské, ba ne, to je rakouská firma. A ještě nějakou zeleninu, mám tu cibuli, česnek, petržel a mrkev ze Slovenska, a celer. No ten je, jako hlávka zelí! Inu, vždyť je holandský, jak to tam ti farmáři dělají…  

Tak, to bychom měli. A teď zlatý hřeb poledního programu, kačenka. Ještě, že jsme byli minulý víkend v tom Polsku, kačka je tak akorát a cena byla mimořádně výhodná. Tak nasolit, okmínovat a šup s ní do trouby. Ale chyba! Vždyť jsem do ní zapomněla dát dvě jablíčka, včera jsem je kvůli tomu koupila. Nejhezčí, veliká a červená byla z Polska, krásně se leskla, jako by je někdo nakrémoval a vyleštil jak sváteční polobotky, ale byla moc veliká, do kachny by se nejspíš nevešla, tak zvítězila jablíčka z Itálie, menší a taky docela levná.

Paní Jiřinka spokojeně zavřela troubu a rozhodla se, že si zaslouží malé kafíčko. Pěkně s německou smetánkou a třtinovým cukrem, to je ono.

No, a teď se pustím do knedlíků. Ten můj miluje bramborové, houskových, jak říká, má dost v jídelně v zaměstnání. Brambory, krásně veliké, s červenou slupkou z Holandska, už mám od včerejška uvařené, tak do nich. Oloupat, nastrouhat, teď osolit, ještě vejce, taky jsem je koupila v Polsku, uvědomila si paní Jiřinka, a hrubou mouku. Ani nevím, jakého je původu, proběhlo jí hlavou. A podle maminky taky trochu strouhanky, knedlíčky jsou pak nadýchané. Kdepak, v naší rodině se odjakživa dělají malé knedlíky, někde jim říkají špalíčky, žádné šišky, které se pak špatně krájí, pomyslela si s patřičnou dávkou hrdosti na rodinné tradice paní Jiřinka.

Poctivě vypracované těsto již odpočívalo v míse a paní Jiřinka se jala chystat zelí. Samozřejmě červené, jak se ke kachničce patří.

Krásná cibule, veliká, dobře to ti Slováci dělají, je radost s ní pracovat. A jak je v naší rodině zvykem, taky jedno dvě strouhaná jablíčka, ta z Itálie budou prima. Trochu citronové šťávy a dvě lžičky medu. To bychom měli připravené, tak ještě trochu slovenské slaninky a sádla, tedy bravčovej masti, jako základ, kmín, sůl, hřebíček a může být i bobkový list. 

Kuchyní se rozvinula směs velmi příjemných vůní, až se začínaly sbíhat sliny na budoucí hostinu. Tak, ještě to nechám chvíli restovat, řekla si paní Jiřinka, a přidám zelí. Spokojeně vylovila z lednice 2 sáčky s červeným sterilizovaným zelím, jehož původ byl bezesporu rakouský, jak stálo na obalu. A zalít trochou červeného, mám tu Egri bikavér, ještě z Maďarska, kde jsme byli v termálech.

Trochu se v tu chvíli zarazila. Sakra, co kdyby všechny ty země k nám přestaly dovážet všechny ty nezbytné suroviny? No to by byla pro milovníky české kuchyně katastrofa! Z čeho bych vařila? No a není tak tradiční česká kuchyně vlastně v ohrožení? Úplně jí zatrnulo. Co bych vařila?

Chvíli stála nad kastrolem s budoucím českým rakouským červeným zelím a před očima se jí míhaly katastrofické scénáře gastronomických improvizací, ke kterým by byla nucena.

Najednou z ní nepříjemný pocit z temné budoucnosti české kuchyně spadl. Jasně, není se přece čeho bát! Když mohou naši spoluevropané vyvážet nyní, budou vyvážet jistě i v budoucnu. Vyrobí zkrátka více, než spotřebují a rádi přebytky vyvezou levně k nám. Představa, že by omezili výrobu, je naprostý nesmysl. Která země by si dobrovolně likvidovala své prosperující zemědělství? Takovou politiku by museli dělat leda pitomci, nesvéprávní a slabomyslní, blesklo jí hlavou. Jen šílenec si bude likvidovat domácí sedláky, tedy dnes farmáře. A kdyby to nakrásně nějakého magora napadlo, běželo hlavou paní Jiřince, měl by hned na ulicích traktory, kombajny a tisíce rozzuřených občanů. Takovou pitomost přece nikdo neudělá, říkala si v duchu paní Jiřinka, která zpravodajství v televizi a rozhlase prakticky vůbec nesledovala. Zahraniční ani náhodou.

S úsměvem na tváři pak dokončovala a ladila odpolední hostinu, na kterou se sama také moc těšila.

Přejme jí, aby odpoledne nikdo, třeba jen náhodou, nepustil nějaké zprávy. Ještě by se vyděsila, že česká kuchyně je v nebezpečí.