Jezdci na koni a cyklisté

Máme mnoho společného. Milujeme svobodu, vítr ve vlasech a všechny ty pocity, které nám přináší pohyb přírodou ve všech jejích podobách a za každého počasí. Píšu ze strany jezdkyně, která koně vodí často po cestě, která je využívána i cyklisty - štěrková cesta spojující město a městečko a jediná přístupová cesta k pastvinám. I když se v tomto článečku nedotknu aktuálních a kontroverzních témat, snad třeba můj pokus o osvětu zachrání někomu zdraví a hezky prožitý den.

Ondra Soukup

Cesta kolem pastvin má hezky členitý profil. Ti, kteří úspěšně vyšlápnou kopeček, užívají si cyklo-svištění dolů a za žádnou cenu nechtějí zpomalit nebo zastavit, aby neztratili momentum. Cítím s nimi, chápu to, ALE po stezce často chodí koně - s jezdci nebo s vodiči. Stává se mi často, že cyklista bez obav najede do úzké mezerky mezi zadky dvou kráčejících koní nebo se vysokou rychlostí přiřítí těsně za koně a pak ho myškou objede. V takových situacích trnu, ale cyklista je vždy bezstarostný a veselé mysli. Prosím, milí cyklisté, dejte koním prostor a respektujte že:

1) Kůň si za zadek nevidí.

2) Kůň je zvíře naprogramované k tomu, aby prchalo před predátory. Na nezvyklý a pro něj děsivý zvuk reaguje nejprve uskočením, popoběhnutím, vykopnutím apod. Teprve pak se rozhlíží a zjišťuje, zda bylo čeho se bát.

3) Kůň funguje jinak, než pes. I skvěle vycvičený kůň nejprve podlehne svému instinktu a úlekové reakci a pak teprve poslechne pokyn jezdce.

Nikdy nevíte, jakého koně a jezdce potkáváte. Zda to není mladé zvíře na své první vyjížďce nebo koník, který má bázlivější, zmatkářskou povahu. Vždycky mě udivuje, s jakou důvěrou nás cyklisti objíždějí. Naštěstí, mám s koněm nadstandardní vztah a zmatené či nebezpečné situace se nám, díky Bohu, vyhýbají. Rodinky na kolech, včetně malých dětí, ale kolem nás projíždějí, jako by byly skálopevně přesvědčené, že těch sedm metráků, které vedu na vodítku, ovládám s přesností na milimetr. Že ani ohonem se můj kůň neožene, dokud mu nedám pokyn. Prosím, nepodléhejte tomuto klamu a vždycky koně objíždějte pomalu a s dostatečným odstupem.

Jezdectví je krásné a starobylé umění. Věřím, že pokud se dělá správně, je ku prospěchu jezdce i koně a vytváří nenapodobitelný zážitek z jemné a přesné komunikace dvou různých živočišných druhů. Když tak sleduji (letmo), jak se rozvířily emoce ohledně nedávného pokousání koně psem, říkám si, že by byla velká škoda, kdyby se podobný hon na čarodějnice rozpoutal i vůči jezdcům na koních, v případě nějaké nepříjemné nehody na podobné stezce, jako je ta naše. Nehledě na to, že každá bolest a nepříjemnosti by byly v takovém případě zbytečné, a bylo by se jim bývalo dalo snadno vyhnout.

Milí cyklisté, přeji vám mnoho krásných kilometrů a budu doufat, že příštího koníka, ve vlastním zájmu objedete opatrně nebo zastavíte na chvíli úplně. Jezdec bude pravděpodobně konsternován a všem zúčastněným, včetně koně, přichystáte milý zážitek setkání tří sportovců, kteří se vlastně na svět dívají velice podobně.