Tak jsem zabalila první krabice a zhluboka jsem se nadechla. V břiše zašimralo tušení dalšího dobrodružství a tělo se samo pustilo do horečnaté aktivity. Nadechla se i moje šatní skříň, kde se konečně přestaly tísnit halenky a sukně a vznikl prostor na pohodlné listování mezi ramínky a módní orgie spojené s prvními teplými dny.
Stěhujeme se až za sedm týdnů, ale balím už teď. Vím, proč to dělám. Mám totiž praxi. Za poslední dva roky se budeme stěhovat počtvrté. Ne že bychom to tak plánovali a cíleně měnili bydliště pokaždé, když se nám okouká. Prostě se tak nasměrovala naše životní cesta, rodina rostla a naše priority a cíle se měnily. Z velkého strašáka a dlouhodobého stresu se stala příjemná událost. Ne lehká, ale vzrušující a svým způsobem zábavná.
Možná se v nás probudila genová výbava dávných kočovníků. Nevím. Zjistili jsme, že svým způsobem nám dělá dobře, že jsme se dostali do stádia, kdy můžeme s klidným srdcem říci: "Tento víkend si sbalíme saky paky a přesuneme se zase o dům dál." Vnímám jako nesmírně osvobozující žít jen s těmi věcmi, které potřebujeme a máme rádi. Nic nám nechybí a při tom kdyby teklo do bot, všechny své statky naložíme do jedné skříňové avie a frčíme.
První stěhování přineslo největší čistku a úlevu. Konečně byl důvod poslat dál všechny věci, které nám do té doby bylo líto vyhodit nebo jsme je schovávali jen z piety - aby ti, kdo nám je dali, viděli, že je stále máme. Muselo to proběhnout relativně rychle a nebyl čas každý hrneček a sošku obracet v ruce a přemýšlet. Stačilo jen zeptat se: "Používám tu věc?" Pokud odpověď zněla "ne", následovala otázka: "Mám ji ráda?". Neptala jsem se: "Mám ráda toho, kdo mi tu věc dal?" nebo "Až zase za dva roky přijede na návštěvu, všimne si, že ji mám na polici?" Ne. Najednou vznikl prostor a dokonce i úklid se značně zjednodušil.
Jediné, u čeho mi trochu srdce krvácelo, bylo, když jsem do antikvariátu nesla několik krabic beletrie. Nechala jsem si jen odbornou literaturu. Informace nás živí. A ještě jsme s sebou vozili od štace k štaci několik knih, které jsem si prostě nechat musela – Tři muže ve člunu, Šťastného Jima a pár dalších.
Ten kočovný život posledních let nám hodně dal. Určitě více dal, než vzal. Poznali jsme spoustu skvělých lidí a nová místa. Celý jeden kraj jsme prozkoumali téměř do poslední silničky. Zjistili jsme, že k životu nepotřebujeme moc. Hlavně jeden druhého a klid v duši. Přátelství, která vydržet měla, vydržela i na dálku. Lidé, kteří jen odsávali energii, se odstřihli sami.
Zhodnotili jsme, že poslední dva roky byly zajímavější, dobrodružnější a plnější, než předchozích osm. Netvrdím ale, že k plnému a vzrušujícímu životu stačí co půl roku sbalit kufry. Spíš cítíme, že je to změnou postoje. Otevřeli jsme se novým možnostem. Cítíme, že zvládneme cokoliv, můžeme jet kamkoliv a možnosti jsou nekonečné.
Pokud chcete zažít podobně osvobozující pocit a stěhovat se nechcete, pusťte se do programu podle stránek www.flylady.net. Jejich zakladatelka učí, jak si vytvořit systém na zvládání domácnosti. Má to promyšlené do detailů a krok za krokem učí, jak vytvořit návyky, které z vašeho domova vytvoří útulné místo s mnimem časové investice denně. Jedním návykem je denně si nařídit minutku na čtvrt hodiny a třídit. Systematicky procházet poličky a skříňky a dávat věci na tři hromádky - "patří jinam", "darovat/prodat" a "vyhodit". Budete překvapeni, co se s vaším domovem stane po pár týdnech takového třídění.
Přeji vám den plný lákavých možností. Já si jdu zabalit další krabici...
