pěknej článek

a specielně za lekci č.1

každý

dítě je jiný, v tom má Stobka pravdu - naše dcera spala ve své postýlce od začátku a nikdy s tím neměla problém. Žádnej brek, lomcování šprušlema, žádný slzičky. Když se pak odstěhovala taky od nás z ložnice, proběhlo to taky v naprostým klidu. Jestli to na její psychice zanechá nebo nezanechá následky nevím a nedokážu posoudit, ale zatím se zdá být zcela bezproblémová. A nepřipisuju to "výchově". Připisuju to povaze své dcery....

taky jsem nevydržela

Syna jsem nenechala řvát v postýlcea brala jsem ho k sobě, protože by se stejně pokadil a poblil a začal se dusit. Ale stejně je z něho nervák, i když dostával mateřskou lásku po lopatách. Já myslím, že rozhodující jsou geny. Jsou děti pohodové, které položíte do postýlky a ony spokojeně usnou a ráno se spokojeně probudí. A jsou děti neurotické, kterým můžete vyhovovat jak chtějí ony a stejně budou řvát mnohokrát za noc a špatně pít. Prostě někdo má štěstí na pohodáře a tvrdí, že to bylo všechno jeho skvělou výchovou, a někdo má toho štěstí méně.

mám svoje

děti moc ráda,ale moje výchova byla co se spaní týče také taková jako vaše u prvního syna.Ano,bolelo mě také lomcování postýlkou a slzičky.Ale světe div se-zafungovalo to,pochopili  brzy,začali spávat bez problémů a žádnou újmu neobdrželi.Přes den jsem se jim věnovala naplno a byli a jsou to dnes normální lidé.Chtěla bych zmínit jednu podle mého názoru negativní stránku spávání s dětmi-manželský intimní život.Podle mě je neméně důležitý jako ten rodičovský a proto děti směli hupsnout k nám do postele na chvíli až ráno,po probuzení.Času na jejich polaskání jsem měla dostatek přes den.

Měla jsem to podobné

Do naší postele se starší syn dostal až v 1,5 letech, kdy měl takové noční můry, že mu už chtěli dát něco na uklidnění. Vydrželo mu to rok, od té doby spí sám. už bez můr. Dcerka s námi spala do dvou let. Ale je pravda, že manžel se odstěhoval do obýváku, ale to spíš proto ,že brzy vstával. A čas jsme si na sebe najít uměli a umíne.

A o tom nočním vstávání potvrzuji. U dcerky jsem netušila, co je to nějaká nevyspalost. Ach jo, kdyby to člověk věděl od začátku :-)

Víte, ono je období prvních tří let rozhodující

k růstu dětrské psychiky. Nechtěl bych být v kůži vašeho prvníého syna (i když v ní svým způsobem jsem )

Re: Víte, ono je období prvních tří let rozhodující

příště se naroďte jako druhej

Máte recht

Cit není materiál z tohoto světa