Vymahatelnost práva aneb právo vlastníka je víc než právo vlastníků

Dnes a denně v médiích politologové naříkají, že nám chybí mimo jiné vymahatelnost práva. Rád bych upřesnil: Je drobný rozdíl, jestli si právo nevšímá seniora a učiní z něho bezdomovce, nebo se jedná o právo potomka, který se domáhá majetku za miliardy.

Jestliže k nápravě křivd na seniorovi stačí obvykle rázný zákrok policisty, pro budoucího rentiéra je zapotřebí rozehrát partii státních zástupců, soudů první, druhé a nejvyšší instance, počítat s možností odvolání se k evropským soudním institucím a z toho plynoucích sankcí, které právní stát vytáhne z kapes průměrně chudých občanů. Kolem velkých majetků se potulují smečky advokátů, v soudních síních je třeba kvůli bezpečnosti zločinců VIP postavit speciální mříže a pro jejich doprovod vyčlenit brigády dobře vycvičených žoldáků. Samozřejmě, nemám na mysli spravedlivě zbohatlé, podnikatele, kteří nezištně jako Baťa pracují od šesti do šesti, jen aby dali práci svým zaměstnancům. Je zřejmé, že s bohatstvím jdou ruku v ruce nároky na právo bohatství vlastnit, užívat ho a chránit. A to něco stojí. Tudíž je logický požadavek na řádné zdanění majetku, progresivní zdanění příjmů, které umožňují nabytí majetku atd. atd. Pro tento druh práva horuji o to víc, oč méně je v hledáčku zájmů našich pravicových politiků.

Jestliže se právo nedostává palácům, čert to vem, oni si poradí. Ale co máme říkat my v panelácích? V minulých dvou letech nás potkalo štěstí, že jsme v domě objevili Ochránce Soukromého Vlastnictví (OSV). Jeho zanícený boj za soukromovlastnické právo, právo jedince postavit se proti rozhodnutí většiny, se opírá o stanovy společenství vlastníků jednotek (SVJ) bytů, které jsme si schválili v okamžiku prodeje komunálních bytů dle rady přizvaného notáře. Léta nikdo stanovy nepotřeboval, jenže všeho dočasu, jak známo. A tak náš OSV využívá rafinovaného ustanovení, že pro většinu rozhodnutí je zapotřebí 100 % souhlas vlastníků bytů. Na rozdíl od našich nekvalifikovaných názorů se OSV opírá o vypracovaná stanoviska advokáta. Ve stanovách se nalézá paragraf, že i přijetí a změna stanov SVJ nabudou platnosti jen se souhlasem všech. Sdělil nám to advokát OSV, který žaloval naše SVJ za přijetí novely stanov, bez potřebného stoprocentního souhlasu. Žaloba nyní putuje od Okresního soudu k Vrchnímu soudu, ten ji postoupil Krajskému soudu v Brně....

Už jsme se smířili, že OSV nám neumožnil zahájit revitalizaci domu, požádat o dotační programy Panel a Zelená úsporám, protože jeho soukromovlastnický nárok je pevně zakotven ve stanovách SVJ. Už jsme se smířili, že nemůžeme místo zkorodovaných zavěšených balkonů postavit lodžie, tak jako to dělají všude kolem, protože k této změně vyžaduje zákon 100 % souhlas členů SVJ. Stavební odbor magistrátu nám výslovně zakázal provést tuto stavební akci, neboť scházel jeden podpis. Současně nám stejný orgán přikázal zamezit užívání balkonů, protože dva přizvaní znalci konstatovali, že balkony jsou v havarijním stavu. Majitelé bytů však na rekonstrukci nemají našetřeno, jak by se mohlo zdát při pohledu na zadluženou státní kasu. A k přijetí úvěru je třeba dodat platné stanovy. Ty naše původní jsou k ničemu, vyžadují totiž i pro tuto bankovní transakci 100 % souhlas. A naše nové jsou neplatné, neboť jsou napadnuté OSV.

Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, určuje, že výměna balkonu za železobetonovou lodžii je takovým zásahem do uspořádání domu, že vyžaduje 100 % souhlas vlastníků bytů. A to bez ohledu na stanovy SVJ. Zákonodárci nám tak předali svoji letitou zkušenost s hlasováním v parlamentu. Jen by mě zajímalo, zda i tento zákon schválili 100 % hlasů všech poslanců? Zákon je to užitečný, neboť u nás ve Zlíně se na něm tříbí „třídní“ pohled na právo jednotlivce hájit se proti většině, proti „komunardnímu“ teroru většiny, jak mi napsal jistý odpůrce většinového rozhodování, když si přečetl moje nářky na vymahatelnost práva.

(Poprvé zveřejněno v Britských listech)