Vemte pušky, pistole a hrrr na ně!

V dnešní MfD nás ředitel Občanského institutu Roman Joch navádí k občanské neposlušnosti. Stačí si zformulovat své otrocké postavení v práci či životě, a pak máme svaté právo na vzpouru. Nejlépe násilnou formou, jako to učinili bratři Mašínové a spol.

Nejsme podle něho přece otroci a zvířata, která žijí svůj biologický život, nýbrž naším životním rozměrem musí být úsilí o spravedlnost. Jenže co si kdo vyloží pod tímto termínem, bůh suď. Namítnete, že pan ředitel měl na mysli především státní teror, jaký jsme tu měli do roku 89, kdy šlo podle něho o „vražedný režim“ a vzpoura tak byla legitimní.

Aby dodal svému tvrzení na váze, ospravedlnil očekávání bří Mašínů a M. Paumera na třetí světovou válku tvrzením, že i ve Francii v roce 1940 čekali odbojáři na pokračování války jako na smilování. A pak nám předkládá oběti invaze, boje s nacisty, oběti bombardování jako vytoužené lidem, kterým válka přinesla svobodu. Totéž prý ospravedlňuje teror našich odbojářů.

Nějak mu nedošlo, že křesťanství odmítá zabíjení, že naše civilizace zná i nenásilnou formu odporu, viz Gandhi, Tolstoj, že sotva můžeme blahořečit těm, kdo vezmou spravedlnost do svých rukou dle svých subjektivních představ o nepříteli, kterého je třeba zabít. A zejména bez rozumu, co je užitečné pro občany této země.

Jenže to by sotva mohl klást rovnítko mezi komunismus = nacismus. Už i proto, že by nemohl smést do jedné kupy Hitlera a Heydricha, Stalina a Gottwalda. Oni totiž odbojáři za Druhé světové války doufali a dočkali se pomoci SSSR. Kdyby tam totiž nebyl ten ukrutný komunistický? režim, ale jen buržoázní vláda vzešlá z poraženého carismu, jakého by asi měl Hitler protivníka? A jak by asi válka v Evropě končila?

Roman Joch však ve svém textu naříká, s lítostí, že se k Mašínům nepřidalo více lidí. Mohl by nám ještě podat zprávu, jak by se asi vyvíjel náš život, kdyby došlo na jeho přání.