Senát ČR aneb další prohra demokracie

Vlády přirozeně usilují o přízeň občanů. Stejně tak na ni napojené orgány všeho druhu, zvláště legislativní, které odvozují svůj původ z vůle voličů a také se jím zaklínají po celou dobu existence.

Že k volbách přijde jen segment národa? Právo volit mají všichni a je tedy jen chybou absentujících, že se nezúčastnili voleb – tvrdí představitelé moci. A s touto argumentací si vystačí, i kdyby k volbám šli už jen samotní kandidáti. A protože veřejný život je jen nádstavbou pro existenci pevně zakotveného systému správy soukromého vlastnictví, je omezený prostor k diskuzi o smysluplnosti mocenských orgánů. Ty si ostatně vedou svůj autonomní život podle pravidel, která si sami určují. Stanovují si pracovní dobu i odměnu za výkon funkce, určují si nejrůznější požitky, které omezují jen v přechodném období voleb, kdy se pozornost národa soustředí na jejich sliby a platy, neboť na ty druhé se musí občané skládat po celé volební období svými daněmi.

I dnes se v Senátu České republiky budou senátoři ujišťovat o významu svého konání, a v prostorách bývalého feudálního sídla s vážnou tváří usilovat o další, tentokrát peněžní, zhodnocení výsledku zvolení do této zbytečné instituce. Nejlépe obsazením funkcí s doprovodným finančním ohodnocením, které ze senátorů činí občany sice s rovnými právy ale s platy převyšujícími platy ministrů. A tam, kde minule stačili čtyři, dnes bude zvoleno pět místopředsedů. Zdůvodnění není třeba přetřásat. Sami tušíte, že k tomu bude proneseno mnoho slov. Jestliže před senátními volbami ještě zněla českými kotlinami slova o potřebě zrušit senát, názor, aby si strany platily poslance a senátory z vlastních peněz, či slib, že plat věnuje zvolený charitě, tak dnes už půjde do tuhého.

Zvláštní druh argumentace uslyšíme od senátorů spíše levicově zaměřených, kteří svým politickým zaměřením by senát dříve či později logicky navrhli ke zrušení, jenže nynější přítomností ve Valdštejnském paláci budou zdůvodňovat svoje senátorské platy. Je teprve pár měsíců po parlamentních a senátních volbách, ale už všichni zřetelně cítíme, jak daleko je přímá volba prezidenta, a také další možné přímé volby, např. starostů, hejtmanů, atd., neboť i v samotné sociální demokraci prohrála myšlenka na přímou volbu předsedy strany. Jak tedy věřit jejich představitelům v obou parlamentních komorách, že budou chtít naplnit volební sliby a usilovat o přímou volbu prezidenta republiky, jestliže vlastní stranu vedou v duchu profláknuté zastupitelské demokracie?

Pouze nezávislé, a tudíž i dosti bezmocné, občanské iniciativy vnášejí do společenské debaty myšlenky na renesanci demokracie v jejím původním významu, s právem voliče na kontrolu výkonu mandátu svého zastupitele, s respektováním objektivního okolního světa politiky všech stupňů, s právem na referendum, atd. To v žádném případě neuslyšíme v nočních přenosech z českého parlamentu. A v příštích volbách bude jen další zvětšení trhliny mezi lidmi a jejich politickou reprezentací. Bude také méně těch, kteří si ještě pamatují, jak v letech zatracovaného „socialismu“ byl výkon veřejných funkcí v rozsáhlém spektru společenského dění (a zdaleka nešlo jen o aparátčíky či prověřené straníky) u převážné většiny funkcionářů jen výsledkem jejich zájmu být prospěšný svým spoluobčanům. A pokud nesouhlasíte s touto generalizací, neboť „známe svoje pappenheimské“, tak jsme se alespoň mohli vyvíjet v tomto duchu. V duchu služby veřejnosti, jak se zaklínají všichni zvolení.

Občané si nicméně uchovávají své nezcizitelné právo na vyjádření názoru na stávající poměry v politické organizaci státu. Je výsledkem letitých hodnocení kvality života v naší zemi. Lze je označit jedním slovem: pohrdání.